Zdravotní pojištění z přivýdělku, 26.4.2016

Placení zdravotního pojištění je potřeba věnovat stejnou pozornost jako dani z příjmu fyzických osob. Neplnění povinností u zdravotního pojištění může znamenat vážné problémy. Kdy a jakým způsobem je nutné platit zdravotní pojištění z přivýdělku?

Řada zaměstnanců má kromě příjmů z hlavního zaměstnání i další příjmy. Stejně tak osoby samostatně výdělečně činné mohou mít během roku i jiné příjmy než ze samostatné výdělečné činnosti. Z přivýdělku se ovšem zdravotní pojištění často počítá jinak než z hlavní činnosti, v některých případech se platit dokonce nemusí vůbec. Situace se totiž liší v závislosti na typu příjmu. Na výši zdravotního pojištění však nemají vliv daňové slevy a daňové odpočty, jako je tomu u daně z příjmu fyzických osob.
V případě zdravotního pojištění jak u zaměstnanců, tak u osob samostatně výdělečně činných nemůže nastat situace, že nevznikne povinnost zdravotní pojištění platit, jako je to možné v případě daně z příjmu fyzických osob. Zdravotní pojištění se totiž musí platit za každého občana, ať jde o zaměstnance, osobu samostatně výdělečně činnou či osobu bez zdanitelných příjmů; za některé osoby pak platí zdravotní pojištění stát. 

Pojistné pro zaměstnance 

Zdravotní pojištění za zaměstnance vypočítává jejich zaměstnavatel.
Zaměstnanci odvádějí na zdravotním pojištění 4,5 procenta z hrubé mzdy, dalších devět procent za zaměstnance platí zaměstnavatel.
Na rozdíl od daně z příjmů fyzických osob nemůže zaměstnanci u zdravotního pojištění vzniknout za rok přeplatek. Zdravotní pojištění musí zaměstnanci odvádět alespoň z minimální mzdy.
Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální mzda, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 procenta z rozdílu těchto základů, nejedná-li se o osoby, pro které minimální vyměřovací základ neplatí (například držitelé ZTP či ZTP/P průkazů nebo osoby, u nichž je plátcem pojistného stát). 

Hlavní nebo vedlejší výdělečná činnost 

Osoby samostatně výdělečně činné odvádějí na zdravotním pojištění 13,5 procenta z vyměřovacího základu, kterým je 50 procent příjmu ze samostatné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Je-li při výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti skutečný vyměřovací základ nižší než minimální vyměřovací základ, musí být zdravotní pojištění zaplaceno z minimálního vyměřovacího základu; tím je dvanáctinásobek 50 procent průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. Při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zdravotní pojištění vypočítává vždy ze skutečně dosaženého zisku a nemusí být tedy dodržen minimální vyměřovací základ. Všechny OSVČ musejí za rok 2015 vyplnit přehled o příjmech a výdajích. Při výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti po celý rok 2015 musí být zaplaceno zdravotní pojištění alespoň ve výši 21 555 korun. 

Zdravotní pojištění u dohod 

V praxi velmi oblíbeným přivýdělkem je práce na dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ). Při měsíční odměně do níže uvedených limitů se z odměny z dohod neplatí zdravotní pojištění. Z DPP se neplatí zdravotní pojištění, je-li součet měsíčních odměn u jednoho zaměstnavatele do deseti tisíc korun, z DPČ pak, pokud je součet měsíčních odměn u jednoho zaměstnavatele 2499 korun a méně. U zdravotního pojištění však musí mít zaměstnanec vždy zajištěn odvod alespoň z minimálního vyměřovacího základu z jiné činnosti (pokud nejde o osobu, pro niž minimální vyměřovací základ neplatí). Kdo neplatí zdravotní pojištění z pozice OSVČ či zaměstnance, nebo ho za něj neplatí stát (například v případě penzistů a studentů), ten si musí zdravotní pojištění platit sám jako osoba bez zdanitelných příjmů (OBZP).
Kdo pracuje pouze na dohodu s měsíční odměnou do výše uvedených limitů, a to i klidně pro více zaměstnavatelů současně, a není státním pojištěncem, ten si musí sám platit zdravotní pojištění, v roce 2016 ve výši 1337 korun. 

Zdravotní pojištění z honorářů 

Jsou-li měsíční autorské honoráře od téhož plátce do deseti tisíc korun, zdravotní pojištění se z nich neplatí. Jestliže je však měsíční autorský honorář vyšší, potom se již jedná o příjem, který je samostatným základem daně, a je potřeba tento příjem zahrnout do přehledu o příjmech a výdajích za daný rok a zaplatit z něj zdravotní pojištění. 

Kdy se zdravotní pojištění nikdy neplatí 

Zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné a státní pojištěnci mohou mít i vysoké pasivní příjmy, z nichž přitom nebudou platit zdravotní pojištění.
Z pronájmu, prodeje cenných papírů, kapitálového majetku, prodeje bytu, pozemku nebo auta se zdravotní pojištění neplatí. Pro tyto příjmy není nutné dodržet žádné speciální podmínky, jako je například doba vlastnictví a zdravotní pojištění se z uvedených příjmů nikdy neplatí.

Autor: Gabriela Ivanco, manažerka daňového oddělení Mazars 

Publikováno v deníku E15, 26.4.2015.