Premiér ve stínu 2.2.2015
Když před pár lety Bohuslav Sobotka povýšil na předsedu ČSSD, málokdo věřil, že necharismatický politik někdy usedne do premiérského křesla. Jenže pak předloni těsně vyhrál sněmovní volby, potlačil vnitrostranickou vzpouru, a předsedou vlády se skutečně stal. I tehdy leckdo pochyboval, že dokáže uřídit kabinet s Andrejem Babišem za zády. Zatím to dokázal.
Vláda Bohuslava Sobotky zemi řídí už rok. A i když zatím reformy spíš ruší, než aby zaváděla vlastní, a peníze rozdává, místo aby splácela dluhy, jeden velký úspěch za sebou má. Vládne poměrně v klidu, bez politických krizí a skandálů. A to v české politice posledních let rozhodně není samozřejmé.
První půlrok vyhrál Babiš
Babiš Sám Sobotka při vstupu do Strakovy akademie jistě dobře věděl, co ho čeká. Ostatně už měl za sebou zkušenost ministra financí. V koaliční smlouvě dojednal body, které mohl celý rok díky pohodlné sněmovní většině hladce schvalovat. O to viditelnější byly hlavně ze začátku vlády jeho střety s politickým nováčkem, šéfem hnutí ANO a ministrem financí Andrejem Babišem. Ten nalákal voliče na těžko splnitelé sliby. Na bleskové schvalování zákonů, stamilionové úspory a miliardové výběry daní navíc.
V prvních měsících nešlo přehlédnout, jak těžko se majitel skupiny Agrofert smiřuje s politickou realitou. Ve sněmovně jen nervózně přešlapoval během dlouhých diskusí a vysvětlování svých návrhů považoval za ztrátu času. Nevynechal ale jedinou příležitost, aby sbíral politické body. Byl sice členem vlády, ale jako by celou dobu vedl i předvolební kampaň pro květnové evropské volby. Potřeboval v nich uhájit své hnutí a přesvědčit všechny včetně premiéra, že jeho politická síla přežije víc než jedny sněmovní volby.
A tak začaly vzájemné útoky lídrů dvou hlavních koaličních stran. Spíš než o zásadní politické střety šlo o osobní šarvátky. Sobotka na Babiše útočil, že do jeho hnutí pronikají političtí kmotři nebo že se vedle politiky stále angažuje ve svém mnohamiliardovém podnikání. „Tak zjevně pan premiér netuší, co to je podnikání, protože nikdy nepodnikal a šel ze školy rovnou do politiky. A já jsem přestal podnikat 25. ledna, kdy jsem odešel ze všech orgánů Agrofertu,“ kontroval Babiš. Politický nováček ale dokázal ČSSD „vyfouknout“ i některá politická vítězství. Třeba když premiér vyjednával o záchraně Dolu Paskov na severní Moravě. Babiš navrženou dohodu odmítal, aby pak za Sobotkovými zády bleskurychle uzavřel vlastní.
V květnu pak musel Sobotka strpět porážku. Jeho ČSSD skončila ve volbách do evropského parlamentu třetí a hnutí ANO vyjednalo pro svoji místopředsedkyni Věru Jourovou křeslo evropské komisařky.
Neustálé změny daní
V létě, ačkoliv bylo ještě před komunálními volbami, spory ubraly na intenzitě a kabinet začal pracovat. Sobotka si připsal úspěch, když ustál projednávání služebního zákona, který chtěla zablokovat opozice. Dojednal kompromis, a tak roky odkládaný zákon začal letos v lednu platit.
Klíčové ale byly až podzimní ekonomické kroky kabinetu. Babiš, který roky kritizoval zadlužování státu, předložil rozpočet se schodkem 100 miliard korun, a to i v době mírného ekonomického růstu. Jenže na vládní sliby jsou peníze potřeba. Kabinet musí zaplatit zvyšování platů státním zaměstnancům, zrušení zdravotnických poplatků, přidání peněz rodinám s dětmi, zvyšování důchodů i minimální mzdy.
Sobotkova vláda se vrhla i na změny daní. Tou největší bylo zavedení třetí, desetiprocentní sazby daně z přidané hodnoty, která by měla zlevnit knihy, dětskou výživu a léky.
„Navzdory slibům pokračují v trendu permanentních změn v daňové oblasti. Některé podstatné změny, zejména u DPH, sněmovna schvalovala těsně před Vánoci, což vyvolalo u řady plátců daně zmatek v tom, jaký režim či sazbu DPH mají uplatnit,“ hodnotí vládní kroky daňový specialista Pavel Klein z poradenské společnosti Mazars.
To hlavní by se ale ve vládě mělo odehrát letos, náročné úkoly čekají zejména ministra financí. Sobotka sice bude muset dál stmelovat kabinet a zvládat eskapády prezidenta Miloše Zemana, v nevolebním roce by to ale mohlo být o něco snazší. Zato Babiš by měl prokázat, že je schopen skutečně zlepšit hospodaření státu, jak sliboval. A to nebude snadné.
Publikováno dne 2.2.2015 v Hospodářských novinách