MAZARS CEE TAX GUIDE 2020: ČR a SR mají mezi 21 zeměmi nejvyšší úroveň zdanění práce, COVID-19 změní daňové systémy

Česko, Slovensko a Rusko vévodí žebříčku 21 středoevropských a východoevropských zemí, kde zaměstnavatelé a zaměstnanci musejí platit nejvyšší povinné odvody na sociálním a zdravotním pojištění. Vyplývá to z mezinárodní studie MAZARS CEE Tax Guide, která monitoruje vývoj přímých a nepřímých daní, nákladů na pracovní sílu, úroveň mezd a oblast převodních cen.

„Pokud se daně související se spotřebou stanou stále významnějšími pro fiskální příjmy, současně je pak také vládami věnována větší pozornost účinnějšímu výběru daní. Protože nebezpečí daňových úniků je v této oblasti největší, vlády se stále více přiklánějí k využívání digitálních technologií k prevenci a odhalování jakéhokoliv zneužívání. Cílem je komplexní sledování prodejního procesu, odhalování nezdanitelných transakcí a omezování daňových podvodů. Zavedení online registračních pokladen a zvláštní pozornost daňových úřadů věnovaná transakcím, které se týkají přepravy, se mohou ukázat jako účinné nástroje proti daňovým únikům,“ řekl vedoucí partner daňového oddělení Mazars Pavel Klein.

Nejvyšší DPH se platí v Maďarsku  

Nejvyšší sazby DPH platí v Maďarsku (27%) a Chorvatsku (25%). Naopak nulovou sazbu pro určený druh zboží a služeb využívají ve čtyřech státech (Lotyšsko, Polsko, Rusko a Ukrajina). První dva zmíněné státy mají ve svých daňových systémech celkem 4 sazby. Desetiprocentní nejnižší sazba DPH v České republice je nad průměrem regionu. Vedle Čechů ji platí ještě Slováci, Srbové a obyvatelé Bosny a Hercegoviny, kde na poměry regionu je stanovena raritní jednotná sazba odvodů DPH.

Daně z příjmů fyzických i právnických osob nejnižší v Černé Hoře

Sazby daně z příjmů fyzických osob jsou v 21 sledovaných státech regionu variabilní. Nejméně však platí zaměstnanci na Balkáně. Vůbec nejnižší sazbu platí zaměstnanci v Černé Hoře (9%) následovanými zaměstnanci v Srbsku, Rumunsku a Severní Makedonii (10%). Naopak nejvyšší sazby jsou v Chorvatsku (24% / 36%). Daňové systémy některých států také využívají progresivní daň

 

v závislosti na výši příjmů zaměstnance. Progresivní daň s širokou procentní škálou je uplatňována např. v Německu, Rakousku, Řecku a Slovinsku).

Nejvyšší daně z příjmu právnických osob odvádějí firmy v Německu, kde se daň v závislosti na zisku může pohybovat na úrovni až 31%. Mezi země s vysokou korporátní daňovou sazbou patří i Rakousko, kde sazba dosahuje čtvrtiny zisku (25%) a Řecko (24%). V Řecku dosahovala sazba v roce 2016 až 29%, k poslednímu snížení na aktuální sazbu přistoupilo Řecko v letošním roce. Zároveň Řecko bylo jedinou zemí, která letos plošně daň snížila. Pro některé malé plátce snížilo daň i Polsko, kde určená skupina firem odvede 9 % ze svého zisku.

Naopak nejnižší korporátní daně jsou v Maďarsku a Černé Hoře (v obou zemích 9%). V Albánii a Bosně a Hercegovině může být daň pro skupinu firem, které splní určité podmínky, až nulová. Celkový průměr regionu je 16%. Česká republika s jednotnou sazbou 19% patří k zemím s nadprůměrným zdaněním korporátních zisků.

Skupinové zdanění právnických osob se uplatňuje jen v několika zemích CEE regionu, jmenovitě v Bosně a Hercegovině, Polsku, Rakousku a  nově i v Maďarsku, kde bylo zavedeno v roce 2019.

Úřady kontrolují převodní ceny zejména u přeshraničních transakcí

V oblasti převodních cen je trendem v celém regionu, že finanční úřady se zaměřují na kontroly přeshraničních transakcí v rámci skupin. Regulace převodních cen je zakotvena v legislativě 19 z 21 států CEE regionu. Výjimkami jsou Černá Hora a Severní Makedonie. Zatím posledním státem, který do svého daňového systému zavedl regulaci pro převodní ceny, bylo Bulharsko.

„Je otázkou, jak stávající krize související s pandemií Covid-19 změní přiměřeně očekávané úrovně skupinových zisků nebo do jaké míry budou muset nadnárodní společnosti zasáhnout do své struktury převodních cen. Kromě toho bude také velmi důležité, jak silně daňové úřady v jednotlivých zemích zpochybní úroveň základu daně, která výrazně poklesne a bude nižší než v předchozích letech,“ řekl partner daňového oddělení Mazars Jaroslav Křivánek.

Povinné odvody jsou nejnižší v Litvě a Rumunsku, nejdražší práce na Slovensku a v Česku

Celkové náklady práce zaměstnavatelů v regionu činí téměř 160% čisté mzdy. Tato hodnota klesá v případě skupin s nižšími příjmy (přibližně 155%) a stoupá v případě vyšších příjmových skupin (167%). Poměr nákladů na daně a odvodů zatěžujících zaměstnavatele je v průměru 16% hrubých mezd v regionu.

Rozdíl mezi státy s nejvyššími a nejnižšími povinnými odvody zaměstnavatelů a zaměstnanců činí více než 30%. Zatímco firmy v Litvě nebo Rumunsku odvádějí firmy 1,77% respektive 2,25%, v Česku je to 33,8% a na Slovensku dokonce 35,2%.  

Co se týká úrovně mezd, země regionu vykazují široké rozpětí. Zatímco minimální čistá mzda v Srbsku, na Ukrajině a v Kosovu se pohybuje pod úrovní 180 EUR, v dalších zemích bývalé Jugoslávie nebo v Albánii a Bulharsku dosahuje 200 až 300 EUR. V zemích Visegrádu (Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko) je minimální mzda stanovena v rozpětí 400 až 500 EUR. Zcela nesrovnatelné hodnoty výrazně nad poměry regionu vykazuje Rakousko (1.866 EUR) a Německo (1.620 EUR). Za poslední rok došlo ke zvýšení minimální mzdy počítané v eurech na Ukrajině, Rumunsku, Bulharsku, Polsku, Slovensku a v České republice (v současnosti čistá minimální mzda činí 476 EUR).  

Průměrná čistá mzda v soukromém sektoru je opět nejvyšší v Německu (2.221 EUR) v Rakousku (2.131 EUR) a ve Slovinsku (1.241 EUR). Následují země Visegrádu, Řecko, Chorvatsko a Pobaltské státy, kde se škála průměrných mezd pohybuje v rozmezí od 700 do 1.100 EUR. Nejnižší čisté průměrné mzdy pobírají zaměstnanci v Kosovu (361 EUR), Albánii (401 EUR) a Severní Makedonii (418 EUR).

Další vývoj po pandemii Covid-19. Bude v ČR zrušena superhrubá mzda?

Podle očekávání daňových odborníků se po pandemii Covid-19 dají očekávat změny v daňových systémech jednotlivých zemí regionu a plánování fiskálních příjmů. Většina národních vlád před pandemií dosud stavěly především na zvyšování soukromé spotřeby, proto byla zvýšená pozornost věnována nepřímým daním. „Daň z přidané hodnoty se stala v posledních letech nejvýznamnějším zdrojem příjmů pro státní rozpočty, to se může, ale nemusí změnit. Některé vlády uvažují o ekonomických stimulech v podobě např. snížení zdanění práce. Výpadky fiskálních příjmů mohou nahradit typy daní, které dosud nebyly příliš uplatňovány jako např. sektorová daň pro vybraná odvětví či digitální daň,“ předpovídá Pavel Klein.

Například česká vláda v této souvislosti uvažuje o změně systému přímých daní a zrušení tzv. superhrubé mzdy. Superhrubá mzda byla zavedena v roce 2008 v rámci reformy veřejných financí s cílem přiblížit zaměstnancům, kolik svého zaměstnavatele skutečně stojí a že samotná sazba daně není jediným faktorem ovlivňujícím jejich daňové zatížení. Nicméně zavedení superhrubé mzdy je vnímáno spíše jako skryté navýšení daní, neboť se nenavyšuje sazba daně, ale základ pro její výpočet a reálná sazba daně z příjmů fyzických osob ze zaměstnání tedy není 15% ale 20%.

„Zrušení superhrubé mzdy a současné zachování patnáctiprocentní sazby daně by zaměstnancům poměrně významně ušetřilo a zvýšilo tak jejich čistou mzdu o stovky až tisíce korun, na druhé straně by tento krok znamenal významnou ztrátu pro státní rozpočet. Navíc to bude pro zaměstnavatele znamenat dodatečné náklady kvůli změnám v informačních systémech, v nichž se zpracovává mzdová agenda. Snižování daní a ponechání více peněz zaměstnancům je jistě krok správným směrem, ovšem pokud bude doprovázen odpovídajícími úsporami ve výdajích státu,“ dodává Klein.

###

Kontakt:

David Pilař
Marketing & Communication Manager
Tel: + 420 604 100 491
Email: david.pilar@mazars.cz