Nižší paušály jen ztrpčí práci: EKONOM, 18. 8. 2011

Článek Lucie Rytířové s názvem "Nižší paušály jen ztrpčí práci" publikovaný 18. 8. 2011 najdete na stránkách časopisu EKONOM a níže.
--------------------------------------------------------------------------------
Souboj o daňové paušály pro osoby samostatně výdělečně činné hýbe českou politickou scénou. Jejich zvýšení či snížení je na rozdíl od komplexní daňové reformy jednoduchým krokem, stačí škrtnout jedno číslo a napsat jiné. Dopady však mohou být dalekosáhlé.
Než je politici sníží - nebo zruší úplně -, měli by si vzpomenout, že paušály byly zavedeny před necelými dvaceti lety s cílem zjednodušit život daňovým poplatníkům i finanční správě.
Při uplatnění paušálních výdajů stačí zvolit správné procento podle druhu vykonávané činnosti, vynásobit jím příjmy a zapsat výsledek do daňového přiznání.
Nic dalšího daňový poplatník dělat nemusí. Protože výpočet těchto výdajů vychází ze zákona, nikdo ho nemůže zpochybnit. Dokonce ani finanční úřad.
Dohady nad každou účtenkou
Naproti tomu uplatnění skutečných výdajů znamená střádání dokladujících účtenek a jejich mnohaletou archivaci. Nemluvě o vymýšlení způsobu, jak uchovat účtenky na termopapíru, které jsou za chvilku nečitelné.
Jenže tím to nekončí. Finanční úřad může požadovat prokázání, že se skutečně jednalo o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Poplatníkovi pak nezbývá nic jiného, než se s úředníkem dohadovat třeba nad každou účtenkou - důkazní břemeno je tu na jeho straně. Neunese-li je, vyřadí mu úřad příslušný výdaj z daňově uznatelných a zvýší mu vypočtenou daň.
Administrativa spojená s podnikáním, tedy nejrůznější přehledy, doklady, informační povinnosti a tak dále, je složitá a časově náročná. Vidím kolem sebe spousty »ztracených« podnikatelů, kteří jsou specialisty ve svém oboru, ale nedokážou se zorientovat ve změti povinností s podnikáním spojených. Nelze se jim proto divit, že využijí každou možnost, jak si život zjednodušit - například pomocí výdajových paušálů.
Otázkou je samozřejmě nastavení jejich výše. Relativně nízké paušály v 90. letech moc podnikatelů nevyužívalo. V roce 2006 se zákonodárci rozhodli je zvýšit a rozšířit jejich využívání s chvályhodným cílem oboustranně výhodného snížení administrativy a časové náročnosti jak u poplatníků, tak i správců daně.
Bude třeba více úředníků
Jestliže se politici nyní rozhodnou je zase snížit, budou podnikatelé místo podnikání počítat účtenky a dohadovat se se správci daně. Těch bude muset stát přijmout více, aby deklarované výdaje vůbec stíhali kontrolovat.
Vždy bude existovat určitá skupina poplatníků, jejichž skutečné výdaje budou nižší než paušální. Nezáleží to totiž jen na profesi, ale taky na konkrétní situaci dané osoby - třeba jestli pracuje sama, nebo sdílí náklady s dalšími.
Počet těchto osob snižujících si pomocí paušálních výdajů svoji efektivní daňovou sazbu však znám není a dalo by se velmi silně polemizovat o tom, zda jde o tak velkou skupinu, že ohrožuje vyrovnanost státního rozpočtu.
Nižším odvodem daní tyto osoby přispívají ke snížení příjmů státu, na druhou stranu se mohou místo sčítání účtenek věnovat rozvoji svého podnikání a ušetří také čas daňových úředníků.
Nebo snad že by se naopak úředníci na finančních úřadech nudili, a potřebovali co nejvíce příležitostí k nekonečně dlouhým daňovým kontrolám?

Share