Jak vysoké je stravné při pracovních cestách? 10.8.2015

Při pracovní cestě trvající déle než 5 hodin náleží zaměstnanci stravné. Sazba stravného se v tuzemsku v podnikatelské sféře a státní správě může lišit. Výše zahraničního stravného závisí na zemi, kam se pracovně cestuje. Jak se stravné vypočítává a daní?

Výše stravného závisí ve všech případech na délce trvání pracovní cesty. Sazby tuzemského stravného bývají pro každý rok stanoveny vyhláškou MPSV. V roce 2015 došlo oproti roku minulému ke zvýšení stravného, proto zaměstnanci letos dostanou při pracovních cestách stravné vyšší než v roce 2014. Stravné se stanovuje za každý den pracovní cesty samostatně. „Do doby pracovní cesty se započítává doba od nástupu na pracovní cestu ve sjednaném místě až do doby návratu na sjednané místo – zpravidla sídlo firmy. Zahrnuje tedy nejenom samotnou práci na místě, ale rovněž dopravu,“ doplňuje Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.
 Stravné v podnikatelské sféře
 
 Pro zaměstnance pracující pro zaměstnavatele z podnikatelské sféry je legislativou stanovena pouze minimální výše stravného. Zaměstnavatelé mohou dle vlastního uvážení poskytovat i vyšší denní stravné, záleží pouze na jejich rozhodnutí. V letošním roce činí minimální stravné za každý kalendářní den pracovní cesty 69 Kč pro pracovní cesty dlouhé 5 až 12 hodin, 104 Kč pro cesty trvající od 12 do 18 hodin nebo 163 Kč, pokud pracovní cesta trvala déle než 18 hodin.
 Stravné ve veřejném sektoru
 
 Zaměstnanci pracující ve státním sektoru mají výši stravného odlišnou. V roce 2015 jim za každý kalendářní den pracovní cesty náleží stravné ve výši od 69 do 82 Kč pro pracovní cesty dlouhé 5 až 12 hodin, 104 až 125 Kč pro cesty v rozmezí od 12 do 18 hodin nebo 163 až 195 Kč pro cesty trvající déle než 18 hodin. Pro tyto zaměstnance je tedy výše stravného stanovena rozpětím a zaměstnavatelé nemohou poskytnout stravné vyšší, než je horní limit. Není-li výše stravného stanovena odlišně před počátkem pracovní cesty, používá se vždy dolní sazba, tedy buď 69, 104 nebo 163 Kč.
 Zdanění stravného
 
 Zaměstnanec je povinen ve stanovené lhůtě – zpravidla do 10 dní po ukončení pracovní cesty, není-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuto jinak – předložit zaměstnavateli všechny doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty. Náhrada cestovních výdajů vyplácená formou stravného je osvobozena od daně z příjmu fyzických osob a povinného pojistného do výše stanovené pro zaměstnance pracující ve veřejném sektoru, přičemž by se měly použít stanovené horní limity stravného. Pro zaměstnavatele je daňově uznatelným výdajem celá částka poskytnutého stravného, avšak z případné částky stravného nad maximální limit již zaměstnavatel standardně odvádí za zaměstnance povinné pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, jakož i zálohu na daň či dań z příjmů fyzických osob. „Když zaměstnavatel v podnikatelské sféře poskytne za 6 hodin pracovní cesty stravné ve výši 100 Kč, tak je od daní osvobozena částka 82 Kč, zbylých 18 Kč již zdanění podléhá jako běžný zdanitelný příjem. Z tohoto příjmu se také povinně odvádí pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, a to jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele,“ vypočítává Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.
 Krácení stravného
 
 Je-li zaměstnanci poskytnuto během pracovní cesty bezplatné stravování, tedy snídaně, oběd a večeře, pak mu přísluší stravné snížené až o 70 % za každé takové jídlo pro pracovní cesty dlouhé 5 až 12 hodin, o 35 % za každé takové jídlo při cestách trvajících 12 až 18 hodin nebo o 25 % za každé takové jídlo při cestách delších než 18 hodin. I když je ovšem zaměstnanci celodenní bezplatné stravování (snídaně, oběd a večeře) poskytnuto, stejně musí v případě cest trvajících déle než 18 hodin v kalendářním dni obdržet za každý kalendářní den pracovní cesty minimální stravné ve výši 25 % stravného. „Krácení stravného je však záležitostí zaměstnavatele a není povinné. I při poskytnutí bezplatného jídla nemusí zaměstnavatel stravné krátit, záleží na jeho rozhodnutí. V takovém případě však částka, o kterou stravné mělo být zkráceno, ale nebylo, představuje zdanitelný příjem zaměstnance se všemi důsledky“ vysvětluje Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.
 Jak na zahraniční stravné?
 
 Při pracovní cestě do zahraničí se poskytuje stravné v cizí měně – v eurech, dolarech, švýcarských francích nebo britských librách. Základní denní sazba stravného je pro každý rok stanovena příslušnou vyhláškou ministerstva financí, například v Německu, Rakousku, Francii a Itálii pro rok 2015 činí 45 euro, na Slovensku, v Polsku, Chorvatsku a Slovinsku pak 35 euro. V posledních letech se základní sazba stravného pro jednotlivé země příliš nemění. Kupříkladu při třídenní pracovní cestě v Německu činí stravné 135 eur. Zaměstnanec má nárok na základní sazbu zahraničního stravného, pokud v zahraničí stráví v daném kalendářním dni více než 18 hodin, při kratší zahraniční cestě se stravné krátí. Světovým firemním trendem je ovšem optimalizování počtu zahraničních cest. Díky moderním technologiím je dnes totiž možné některé pracovní úkoly, které by dříve pracovní cestu vyžadovaly, řešit pomocí telekonferencí či videokonferencí. 

Publikováno na serveru finance.cz, 10.8.2015

Share