Stát požaduje vyšší podíly na zisku, 11.9.2014

Stát hodlá vybrat více peněz od velkých společností, a proto si bere na mušku převodní ceny, které často slouží ke krácení daní. Náměstkyně ministra financí Simona Hornochová i šéf Generálního finančního ředitelství Jiří Žežulka se shodují, že vyvádění zisků přes převodní ceny může při konzervativním odhadu představovat částku kolem pěti miliard korun. A proto lze ročně firmám doměřit kolem jedné miliardy korun.

Je už jasné, že finanční správa svůj postup přitvrdí. Prostřednictvím Specializovaného finančního úřadu se jí právě vracejí odpovědi na 1500 v létě rozeslaných dotazníků. Ty mají pomoci ke zmapování rozsahu transferů mezi navzájem spřízněnými společnostmi, zejména mezi zahraničními matkami a jejich českými dcerami. Dotazy nejsou mířeny jen na hlavní činnost vykonávanou pro společnosti v rámci koncernu, ale týkají se například i nákupu a prodeje nehmotného majetku či zásob a přinesou informace o tom, jestli mají firmy zdokumentovaný způsob stanovení převodních cen.

 Právě tato dokumentace by měla firmám pomoci prokázat, že ceny vůči spřízněným podnikům nejsou ovlivněné netržními vztahy. Finanční úřad pak ověří jejich hodnověrnost.

 Navíc daňová přiznání budou nově obsahovat přílohu, v níž už za letošní rok podniky musí uvést obchody se spřízněnými společnostmi.

 Signál vážných úmyslů „Již skutečnost, že se sbírají konkrétní data, je jasný signál o vážných úmyslech finanční správy,“ potvrdil význam tohoto kroku Peter Chrenko, daňový expert, partner poradenské společnosti PwC ČR.

 Nejde ale jen o signál, potažmo jeho preventivní účinek.
 Na základě analýzy získaných údajů daňová správa vytipuje rizikové oblasti a současně zpřesní metodiku k posouzení převodních cen a tím na rozdělení zisku mezi mateřskými společnostmi a jejich domácími pobočkami, což použijí finanční úřady při budoucích kontrolách.

 Podle Chrenka klienti PwC ČR už zaznamenali zvýšený počet daňových kontrol zaměřených na převodní ceny.
„Řada případů je v procesu odvolání a žalob. Vyřešení těchto případů bude jakýmsi návodem jak pro daňové subjekty, tak pro finanční správu, jak postupovat dál,“ říká. Podle Žežulky se to může promítnout už do daňových přiznání za letošní rok, protože nad řadou firem bude viset daleko větší hrozba doměření nesprávně zaplacené daně.

Dle údajů poradenské společnosti Mazars se dosud nejvíce kontrolují půjčky mezi spřízněnými společnostmi, pořízení zboží, převody majetku a poskytování služeb, manažerské služby a také poplatky za užití know-how.

 Boj o daně Náměstkyně Hornochová tvrdí, že zisková marže českých poboček nadnárodních společností zůstává zatím nízká a peníze odplývají do zahraničí. „Týká se to hlavně velkých firem, které dnes z 80 procent platí daň z příjmů právnických osob. Na ní se letos vybere přes 130 miliard korun, takže i malé zvýšení výnosu bude znát,“ podotýká.

 Podle teoretických úvah ministerstva je zajímavý vývoj hrubého provozního přebytku z výrobní činnosti před započtením úroků, nájmů a poplatků jako podílu na HDP. Ten má totiž dlouhodobou klesající tendenci – pokles začal v roce 2002, což by mohlo souviset s navýšením významu zahraničních dcer v české ekonomice. Další propad je pak patrný po roce 2010 a resortní experti tvrdí, že jedním z jeho důvodů jsou právě úniky v důsledku nesprávného nastavení převodních cen.

 Peter Chrenko z PwC ČR s odkazem na dřívější údaje z ministerstva uvádí, že odčerpávání zisků prostřednictvím převodních cen může dosahovat výše až 20 miliard korun ročně, a že by se tedy na daních dalo vybrat kolem pěti miliard korun více. To je mnohem odvážnější odhad, než současné propočty ministerstva financí, které předpokládá, že je možné doměřit jen něco kolem jedné miliardy korun.

 Argument pro jednání Tvrdší postup při sledování převodních cen je celosvětový trend. „Situace se vymkla kontrole, když si jednotlivé země začaly mnohem více konkurovat, aby přilákaly kapitál a nabídly mu daňové výhody,“ vysvětluje Chrenko.
 Ve Spojených státech například kvůli machinacím s převodními cenami nabrali na 2000 specialistů a ve Velké Británii zase zpřísnili legislativu. Na kontrolu kladou úřady důraz také v Číně, Indii či v sousedním Polsku.

„V České republice jsme se tím bohužel dosud nezabývali tak intenzivně jako okolní státy, což mohlo způsobit nastavení cen v neprospěch našich firem. Chceme ale také spravedlivou porci zisku,“ zdůrazňuje náměstkyně Hornochová.

 Analýza dat z dotazníku by proto měla dát Generálnímu finančnímu ředitelství do ruky argumenty nejen pro jednání s nadnárodními firmami, ale i s daňovými úřady z Francie, Koreje, a zejména z Německa, tedy zemí, kde sídlí matky řady českých společností.
 Ve finále se totiž v některých případech konkrétních velkých firem vyjednává o rozdělení zisků, a tím i daňových výnosů téměř na mezivládní úrovni. „Pokud dojde ke sporu, nezbývá než se posadit k jednomu stolu a dohodnout se na nějakém rozumném poměru,“ tvrdí Jiří Žežulka. Firmy si pak podle výsledku těchto jednání představitelů daňových správ upraví zisky vykázané v jednotlivých státech.

 Zatím platí, že zejména německé matky nestojí o konflikty se svými daňovými úřady a nechtějí riskovat nařčení, že se doma vyhýbají placení daní. A raději na české dcery tlačí, aby jim odvedly více ze svých zisků.

Příloha jako další nástroj Odpovědi na dotazník jsou dobrovolné a do značné míry suplují data, která by firmy měly zveřejňovat ve výročních zprávách. Často tomu ale tak není. Podle Žežulky proto přiznání k dani z příjmů právnických osob budou od ledna obsahovat povinnou přílohu, v níž by každý daňový subjekt, který je osobou spojenou, musel už pro rok 2014 vyplnit přehled a objemy transakcí s ostatními spojenými podniky.

 Následný výpočet různých poměrových ukazatelů by měl daňové správě umožnit odhalit disproporce oproti hodnotám, které jsou běžné. „Tím by správce získal účinný nástroj pro vyhodnocování rizikovosti jednotlivých daňových subjektů z pohledu převodních cen,“ řekl Ekonomu manažer daňového poradenství Mazars Vít Fritzsche.

 U toho se ale resort chce zastavit.
 Například dříve zvažované povinné zpracování dokumentace o převodních cenách na podnikové úrovni není podle Žežulky řešením. „Znamenalo by to ohromné množství dat a vysoké náklady na pořízení takových zpráv, přičemž skutečnost stejně zjistí až náročná kontrola,“ tvrdí.

 Nicméně obecnou povinnost uchovávat dokumenty, které při kontrole potvrzují, že společnost nastavila své převodní ceny v souladu s tržními principy, ukládá firmám už dnes platný zákon.

 Firmy se problémům s kontrolory mohou vyhnout, pokud si vyžádají závazná posouzení, tedy posvěcení převodních cen dopředu finančním úřadem. To jim sice dává jistotu, na druhou stranu ale ukazují svoji strategii při stanovení převodních cen. Posouzení jedné smlouvy přijde společnost na 10 tisíc korun. Od roku 2006, kdy taková možnost existuje, daňová správa vydala 152 závazných posouzení.

 V posledních letech jich ubývá, zájem mají hlavně velké firmy, které nechtějí riskovat svoji pověst.

Článek byl publikován v týdeníku Ekonom, 11.9.2014