Odliv dividend pokračuje, 11.9.2014

Dividendová sezona právě vrcholí. Z účtů českých podniků odtékají na účty zahraničních vlastníků desítky miliard korun. Jenže alespoň prozatím se zdá, že zahraniční vlastníci mění svůj přístup. Opět více investují do rozvoje aktivit na českém trhu a méně peněz stahují.

Ze zatím zveřejněných dat České národní banky se lze dozvědět, že do zahraničí v prvním pololetí odteklo formou dividend něco přes 75 miliard korun. Zatím jde sice o předběžné údaje, nicméně rozdíl oproti stejnému období loňského roku, kdy z Česka odteklo 103 miliardy korun, je výrazný.

 Hlavní ekonom GE Money Bank Petr Gapko dává pokles do souvislosti s růstem investiční aktivity v průmyslu, která po dobu ekonomické recese zůstala utlumena. „Stručně řečeno, zahraniční vlastníci v posledních letech pouze sklízeli plody, ale letos začínají své české zahrádky znovu obhospodařovat,“ uvedl Gapko.

 Zdá se tedy, že loňský rekord letos překonán nebude.
 Do zahraničí odplynulo v minulém roce na dividendách téměř 224 miliard korun, tedy nejvíce v české historii. Hlavní Ekonom J&T Banky Petr Sklenář čeká za celý letošní rok odliv zhruba 205 miliard korun, tedy prakticky stejný výsledek jako o dva roky dříve.
 Pokles může mít vazbu i na oslabení kurzu koruny po zásahu ČNB v loňském listopadu.

„Z pohledu zahraničního vlastníka totiž může být výhodnější zisk investovat do české dceřiné společnosti a výplatu dividend posunout do doby, až se kurz zlepší. Toto představuje nezamýšlený, ale pozitivní vedlejší efekt rozhodnutí ČNB, tím hlavním bylo posílení exportu a spotřeby domácností,“ uvedl manažer oddělení auditu firmy Mazars Jiří Šimek.

 Podle červnové prognózy Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická studia letos Česko přitáhne zahraniční investice v objemu čtyř miliard eur. Mezi novými členskými státy Evropské unie tak obsadí druhou příčku za Polskem.

 V přepočtu na jednoho obyvatele je Česko opět druhé, tentokrát za Estonskem.
 Investiční boom je zpět Náznaky změny trendu byly patrné již loni. Vládní agentura na podporu investic CzechInvest asistovala u 108 významných podnikatelských projektů v rozsahu 48 miliard korun, což představuje nejlepší výsledek od nástupu ekonomické krize v roce 2008. Loňský počet projektů i objem investic se letos agentuře podařilo překonat již v květnu.

 
 Stále častěji investiční pobídky směřují na rozšiřování výroby stávajících podniků. „V posledních letech se začala výrazně měnit struktura investic. Místo nových projektů začaly převažovat expanze stávajících investorů, jejichž podíl je až 80procentní. Potěšujícím faktem je, že v posledním roce ve velkém množství rozšiřují své provozy i české firmy,“ zmínil pověřený generální ředitel CzechInvestu Ondřej Votruba.

 S využitím vládních investičních pobídek investují do rozšiřování výroby i tradiční české podniky, jako třeba Brano, Veba, Juta, Lovochemie a Bonatrans Group. Přicházejí též zcela noví investoři, často z Asie – z Japonska, Koreje a Číny. Podle údajů na webu CzechInvestu získalo investiční pobídku v prvním pololetí 129 firem, které se zavázaly k vytvoření skoro 14 tisíc pracovních míst.
 Současná koaliční vláda znovu považuje vábení velkých investičních projektů za svoji prioritu. CzechInvest se tak vrací zpět do období let 2000 až 2006, kdy tehdejší vlády vedené sociálnědemokratickými premiéry spoléhaly na nové investory do průmyslu jako na motor ekonomického růstu země.

Naopak za pravicových premiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase se spojily dva nepříznivé vlivy – globální finanční krize a malý zájem vlády finančně podporovat s pomocí daňových úlev zahraniční podniky. CzechInvest se více zaměřil na dělení peněz z evropských fondů. Teď se vrací zpět ke kořenům.

 Na prvním místě lze zmínit v červnu podepsanou smlouvu s jihokorejskou společností Nexen Tire. Česko získalo prestižní projekt za téměř 23 miliard korun navzdory konkurenčním nabídkám z Polska, Slovenska a Maďarska.

 Nexen Tire svůj závod na výrobu pneumatik postaví v průmyslové zóně Triange u Žatce a vytvoří zde v první fázi přes tisíc nových pracovních míst.

 Ve druhé fázi má nastat zdvojnásobení investice i počtu zaměstnanců.
Zatímco ze zemí západní a jižní Evropy průmysl spíše mizí, Česko dál posiluje v roli továrny Evropy. Hlavním tahounem růstu zůstává automobilový průmysl. Výrobu navyšuje Hyundai v Nošovicích u Frýdku-Místku, Škoda Auto má v plánu až čtyřnásobné zvýšení produkce převodovek v závodě ve Vrchlabí. Rozšíření výroby oznámily desítky výrobců autodílů.

Jenže investiční boom se zdaleka netýká jen výroby osobních aut a jejich součástí. V tuzemsku se třeba vyrábějí kuchyňky a odpočinkové místnosti pro dopravní letadla Airbus. „Hotové sety putují z Plzně do Hamburku nebo Toulouse, kde jsou zabudovány přímo do letadla,“ uvedl v květnu ředitel firmy Zodiac Galleys Europe Joe Maxant.

 Zmíněný podnik za poslední rok navýšil počet pracovníků ve svém plzeňském závodě z 520 na 850 osob a spolu s tím zvyšuje i objem produkce. Komponenty pocházejí z více než 40 procent od českých dodavatelů, v příštích letech to má být až 60 procent.
 Rostoucí investiční aktivitu potvrzují i statistiky České národní banky.

 V prvním pololetí loňského roku reinvestovaly podniky pod zahraniční kontrolou 40 miliard korun z vytvořeného zisku, letos v pololetí to bylo již 58,5 miliardy korun.

 Podíl reinvestovaného zisku celkem dobře ilustruje, co si zahraniční investoři myslí o perspektivách české ekonomiky. V době vrcholícího investičního boomu v roce 2005 ponechali českým dceřiným firmám více než polovinu vytvořeného zisku. Jejich přístup se změnil po nástupu globální finanční krize.

 Tak například v roce 2011 zůstalo českým podnikům se zahraničním vlastníkem jen 15 procent vytvořeného zisku. Loni již sledované podniky mohly reinvestovat 30 procent zisku a letošní rok ukazuje ještě příznivější poměr.

ČEZ a banky platí nejvíce Příklon k investování lze pozorovat hlavně ve zpracovatelském průmyslu. Odlišná zůstává situace v oborech, jako je energetika, bankovnictví a telekomunikace. Společnosti z uvedených oblastí tradičně dominují přehledům největších plátců dividend (viz tabulka na str. 20). Ale i v rámci jednotlivých oborů se situace liší podnik od podniku. Tři největší české banky vyplatily letos dividendu od osmi do devíti miliard korun.

 V případě ČSOB, Komerční banky i České spořitelny se jednalo o zhruba dvě třetiny loni vytvořeného zisku.
 Zmíněné banky jsou dlouhodobě ziskové, a slouží proto jako zdroj peněz pro mateřské bankovní skupiny, které ve svých domovských zemích nejsou zdaleka tak úspěšné. Pokud jim zisk klesne, sáhnou zpravidla ke zvýšení poplatků. „S takovým zvýšením v srpnu přišla například Česká spořitelna. Lze spekulovat, že toto opatření má přinést zvýšení zisků, a tedy i dividend pro rakouského vlastníka spořitelny,“ připomněl Jiří Šimek z poradenské firmy Mazars.

 Menší banky vyplácejí méně. Česko-slovenská UniCredit Bank vyplatila polovinu loňského zisku, GE Money Bank dividendu nevyplácela vůbec. Tuzemská Raiffeisenbank sice svým akcionářům, kterými jsou Raiffeisen Bank International a RB Prag, odeslala 868 milionů korun, ale vlastníci obratem stejnou částku použili na zvýšení základního kapitálu české banky.

 První místo obhájila energetická skupina ČEZ, která mezi akcionáře rozdělila přes 21,5 miliardy korun. Zhruba 70 procent této částky směřovalo do státní kasy, zhruba čtvrtinu obdrželi zahraniční držitelé akcií. Ministr financí Andrej Babiš původně zvažoval vyšší dividendu, nakonec se však nechal přesvědčit, že i ČEZ potřebuje nějaké peníze ponechat na svůj rozvoj.

ČEZ tradičně vyplácí nejvyšší dividendu, ale není to pravidlem.
 Například předloni ho překonal RWE Transgas, který na účet svého zahraničního vlastníka převedl „superdividendu“ ve výši 45,8 miliardy korun. Jednalo se mimo jiné o peníze, jež RWE Transgas získal díky předchozímu prodeji dceřiné společnosti Net4Gas.
 Proč se vlastně Česko stalo dividendovým rájem? Hlavní roli hraje velmi vysoký podíl firem se zahraničními vlastníky. Bankovní sektor je z více než 90 procent pod kontrolou zahraničních vlastníků, kteří dominují také třeba v automobilovém průmyslu, petrochemii, pojišťovnictví či v maloobchodě.

Současně i tuzemští miliardáři, jmenovitě třeba Petr Kellner, Karel Komárek, Daniel Křetínský nebo Pavel Tykač, vlastní firmy prostřednictvím struktur umístěných na Kypru či v Nizozemsku. A tam následně směrují dividendy vyplácené českými podniky.
 Zajímavý postřeh přináší poslední Zpráva o inflaci zpracovaná Českou národní bankou. Navzdory globálnímu ekonomickému útlumu dosahovala v letech 2009 až 2012 průměrná výnosnost přímých zahraničních investic v Česku hodnoty 12,5 procenta. V Polsku, Maďarsku a na Slovensku zůstala výnosnost pod hranicí 10 procent, v krizí zmítaném Slovinsku byla jen něco přes tři procenta.

 Současné zákony výplatu dividend nijak neblokují ani nebrzdí. Pokud akcionář se sídlem kdekoli v Evropské unii, Norsku či Švýcarsku vlastní alespoň 10procentní podíl v tuzemské společnosti po delší dobu, neodvádí státu 15procentní srážkovou daň z vyplacené dividendy.

 Podle vyjádření náměstkyně ministra financí pro daně a cla Simony Hornochové nejsou žádné změny ve zdanění dividend ani podnikových zisků v plánu. „V poslední době došlo k růstu zisku společností a ke zvýšení inkasa daně z příjmů právnických osob, z čehož logicky vyplývá, že roste i objem rozdělovaného zisku,“ dodává Hornochová.

 Nejsou to jen dividendy Obecně není fér zahraničním ani domácím vlastníkům českých firem stahování dividend vyčítat. Investovali své peníze se záměrem zhodnotit je. Případně si na svoji investici vzali půjčky a potřebují je splácet. Existují však méně férové způsoby, jak zisky z Česka stahovat. Třeba prostřednictvím účelově stanovených transferových cen v rámci mezinárodní firemní skupiny – takzvaného transfer pricingu.

 Podle manažera daňového poradenství firmy Mazars Víta Fritzscheho jsou časté hlavně poplatky za různé typy manažerských služeb, tedy za podporu poskytovanou mateřskou společností. „Fakturované částky někdy dosahují velmi vysokých objemů, přitom mnohdy není zcela zřejmé, jaká podpora je ze strany mateřské společnosti vlastně poskytována a jakým způsobem z této podpory česká společnost profituje,“ poznamenává Fritzsche.

 Na druhou stranu je problematika transfer pricingu pod stále přísnějším dohledem finančních úřadů. Kontrolují nejen výši plateb a jejich srovnatelnost s běžnými cenami na trhu, ale nově se dívají i na ziskovost českých podniků se zahraničním vlastnictvím. Spouštěcím signálem pro zásah daňových úředníků je tedy i podezřele nízká ziskovost dané firmy.

 V praxi se lze stále častěji setkat se stahováním zisku pomocí nízko úročených půjček mateřskému podniku v zahraničí (více viz Ekonom č. 26/2014). Pohled do výročních zpráv velkých českých podniků odhalí desítky takových případů.

Tak například kutnohorský výrobce cigaret Philip Morris ČR ve své poslední výroční zprávě přiznal, že svému majoritnímu vlastníkovi půjčil čtyři miliardy korun a dalších 817 milionů mu vyplatil formou cash-poolingu neboli sdílení volných finančních prostředků v rámci koncernu. To vše s průměrným úročením 0,05 procenta ročně.

Podle oslovených odborníků nemusí jít nutně o „zlotřilost“ zahraničního vlastníka. „Řada firem má přebytek likvidity, ale z důvodu tvorby rezerv či vysokých odpisů vykazuje malý zisk. V takovém případě česká společnost nemůže vyplatit dividendu, poskytuje tedy půjčku interně v rámci skupiny,“ vysvětluje Martin Felenda, vedoucí partner pražské pobočky poradenské firmy Schaffer & Partner.

 Do třetice lze zmínit další jev – snížení základního kapitálu a výplatu peněz zahraničnímu vlastníkovi. Tímto krokem se letos zviditelnila zejména společnost Net4Gas, což je vlastník a provozovatel páteřní sítě plynovodů na českém území. Ta letos na jaře snížila základní kapitál z 31,8 miliardy na 2,75 miliardy korun.

 K vyplacení peněz došlo v červnu, dokladem je nepřehlédnutelný „zářez“ na finančním účtu platební bilance.
 Příliv zahraničního kapitálu do Česka se v uvedeném měsíci změnil na odliv v rozsahu téměř 38 miliardy korun. Jak ČNB uvedla ve svém komentáři, masivní stahování kapitálu se v červnu odehrálo ve více společnostech.

 Temné mraky na obzoru Alespoň prozatím se zdá, že s českou ekonomikou je vše v pořádku. Objem produkce zpracovatelského průmyslu v červenci vzrostl meziročně o 12,5 procenta, hodnota nově přijatých zakázek byla o 17,6 procenta vyšší. Více než 18procentním tempem rostl také vývoz, s výjimkou Turecka a Ukrajiny zde došlo k nárůstu u všech významných obchodních partnerů.

Přesto nelze přehlédnout nepříznivé signály zvenčí. Růst německé ekonomiky ve druhém čtvrtletí ztratil tempo, také průzkumy nálad mezi nákupními manažery v eurozóně naznačují oslabení růstu. Ztráty zakázek v řádu miliard korun nejspíše přinese také vzájemné vyhlášení obchodních sankcí mezi Evropskou unií a Ruskem.

 Co se týká zahraničních investic v Česku, od počátku července platí přísnější pravidla Evropské komise pro regionální podporu. Maximální povolený podíl veřejné podpory ve formě investičních pobídek tak klesl. Například velké podniky nově mohou dostat podporu ve výši nejvýše 25 procent hodnoty investice, dosud to bylo 40 procent. V případě středních podniků se podpora snížila z 50 na 35 procent.

 Snížení podpory se plošně týká všech zemí Evropské unie. I proto zájem investorů o Česko nijak dramaticky neklesl.
„Česká republika stále dokáže nabídnout kombinaci kvalitní pracovní síly, výborné logistické pozice a rozvinuté infrastruktury,“ zdůraznil pověřený šéf CzechInvestu Ondřej Votruba.

Česká ekonomika letos vykazuje nejsolidnější tempo růstu od konce roku 2007. Růst kromě řady jiných vlivů táhne i fakt, že zahraniční i místní majitelé firem vidí budoucnost v lepších barvách, a zvýšili proto podíl reinvestovaného zisku na úkor vyplácených dividend.

Článek byl publikován v týdeníku Ekonom, 11.9.2014