Kdo (ne)musí přiznat daně sám, 9.2.2016

Podnikatelům je jasné, že se vyplňování daňových tiskopisů nevyhnou. Ale v mnohých případech tato povinnost platí i pro zaměstnance. Přečtěte si, zda se to netýká i vás.

Myšlenkami na daňové přiznání se nemusí zatěžovat ti, kdo neměli žádné zdanitelné příjmy. Laicky řečeno jsou to lidé, kteří nedostávali žádné peníze za práci – třeba matky (nebo otcové) na rodičovské, ti, kdo pobírají jen sociální dávky, nezaměstnaní či valná většina příjemců důchodů (zde platí výjimka: kdo má roční důchod vyšší než 331 200 korun, ten částku nad tuto hranici zdanit musí, není to však častý případ).

O daňové přiznání se také nemusí starat zaměstnanci, kteří měli v roce 2015 jednoho zaměstnavatele či několik zaměstnavatelů, ale postupně a u všech podepsali růžový formulář – tzv. Prohlášení poplatníka k dani. Těm, pokud o to požádají, zpracuje vypořádání daně z příjmů mzdová účtárna, a to i ve chvíli, kdy uplatňují úroky z hypotéky, dary charitě, platby životního pojištění... Jen je třeba včas dodat podklady – viz předchozí strany magazínu.

Stejně tak nemusí daňové přiznání podávat ten, kdo má pouze výdělky daněné srážkovou daní (dividendy, podíly na zisku, úroky z bankovních vkladů, honoráře, za určitých podmínek také příjmy z dohody o provedení práce...).
Ve dvou posledních případech by možná bylo výhodné daňové přiznání podat a uplatnit možné slevy – jen samotná sleva „na poplatníka“ je 24 840 korun – až tolik můžete získat zpět na již stržené dani.

Jolana Nováková

Konzultace: Gabriela Ivanco, senior manažerka daňového oddělení Mazars Uvedený výčet situací obsahuje základní informace. V případě pochybností se vždy obraťte na daňového poradce.

Publikováno v Test DNES, 9.2.2016.

Share