Ekonom - Vysávání peněz z Česka, 26.6.2014

České společnosti slouží jako levný zdroj peněz pro mateřské firemní skupiny. Hranici, co se smí a co už ne, hledají poradenské firmy i finanční úřady.

 Úvěry s minimálním úrokem, vysoké platby za manažerské rady a licence, drahé sdílené služby nebo třeba snižování základního kapitálu. Existují různé cesty, jak zahraniční mateřské společnosti stahují peníze z českých dcer. Motivace je jasná - finanční úspora. Pokud si zahraniční vlastník nechá vyplatit dividendu, musí počítat s 19procentní daní. Pokud ovšem matka své dceři naúčtuje konzultační služby, nemusí v Česku platit nic. Daňové úniky se podle odhadu Generálního finančního ředitelství pohybují v řádu miliard korun ročně. Jen část podezřelých případů se daří odhalit a dodatečně zdanit. Současně zde ale platí, že nikde v byznysu není tak těžké rozlišit povolené od nepovoleného jako v oblasti plateb uvnitř mezinárodních firemních skupin.

 Převody peněz s cílem optimalizace zisku využívají prakticky všechny velké korporace. „Tyto techniky jsou sice na hranici zákona, nicméně s velmi obtížně prokazatelným úmyslem z krácení daní či jiné trestné činnosti, a tedy prakticky nepostihnutelné.To i proto, že si korporace najímají profesionální firmy na daňovou optimalizaci a transfer kapitálu,“ říká analytik firmy Bisnode Michal Řičař.

Vítězem soupeření mezi firemními koncerny a daňovými úřady se tak často stávají poradenské společnosti zvučných jmen, pro něž konzultační služby při přelévání peněz z jedné země do druhé představují vydatný zdroj příjmů. Hitem posledních let se stává čerpání levných půjček z českých podniků. Spadá sem i cash pooling čili společné sdílení volné hotovosti v rámci firemní skupiny. „Naopak poplatky za služby a licenční poplatky jsou v Česku rozšířené již řadu let a v poslední době u nich nepozorujeme významnější nárůst ani pokles,“ říká manažer daňového poradenství firmy Mazars Vít Fritzsche.

 Proč chodit do banky Půjčka vlastníkovi v objemu čtyři miliardy korun a dalších 817 milionů formou cash poolingu za průměrný úrok 0,05 procenta ročně. Takovým užitím volných peněz se v nedávno zveřejněné výroční zprávě „pochlubil“ kutnohorský výrobce cigaret Philip Morris ČR. Výši úrokové sazby z půjčky prý firma odvodila z týdenní tržní úrokové sazby PRIBOR. Právě zde leží jádro problému. Firmy mohou argumentovat tím, že vzhledem k nízké úrovni úročení netermínovaných bankovních vkladů vlastně o žádné prostředky nepřicházejí.

 Úročení půjček mateřskému podniku se liší případ od případu. Největší český výrobce pneumatik Continental Barum loni poskytl koncernu Continental půjčky převyšující v součtu dvě miliardy korun, úročení se pohybovalo okolo 1,5 procenta.

 Týdeník Ekonom nahlédl do výročních zpráv čtyř desítek velkých českých podniků se zahraničním vlastníkem. Většina z nich o úročení úvěrů neinformuje, některé z nich neuvádějí ani samotnou výši vnitrokoncernových půjček. Mezi tyto případy lze zařadit i vůbec největší v tuzemsku registrovaný podnik Škoda Auto. „Poskytování úvěrů v rámci skupiny je interní záležitost, proto se k této otázce nebudeme vyjadřovat,“ odmítl poskytnutí podrobnějších informací mluvčí Škodovky Tomáš Kubík.

 Levné úvěrování mateřské společnosti je citlivé zejména v případech, kdy vlastník nedrží 100 procent akcií. Minoritní akcionáři mají právo cítit se takovým jednáním postiženi a protestují proti němu - většinou marně. Nejznámějším „průkopníkem“ v této oblasti je hutní podnik ArcelorMittal Ostrava. Krátce po převzetí majority ze strany podniku indického ocelářského magnáta Lakšmího Mittala začaly ostravské hutě vytvářet zisky v řádu miliard korun ročně. Jenže minoritní akcionáři z nich neviděli ani korunu. Podnik, tehdy ještě známý pod názvem Mittal Steel Ostrava, totiž půjčil zhruba 14 miliard korun firmě LNM Technologies registrované na Mauriciu.

Podle tehdejšího vedení hutí šlo o výhodný obchod, podle menšinových akcionářů o trik, jak se vyhnout výplatě dividendy. Podle posledních známých údajů ke konci roku 2012 zůstával na účtech ostravského ArcelorMittalu nerozdělený zisk v objemu skoro 40 miliard korun. Oproti tomu půjčky kapitálově propojeným společnostem dosáhly 38 miliard korun, a představovaly tak více než polovinu celkové výše aktiv.

 Podle vyjádření podniku je vše v pořádku. „ArcelorMittal Ostrava řádně plní veškeré právní, finanční a daňové povinnosti, hospodaření společnosti je kontrolováno všemi orgány společnosti a každoročně také podléhá externímu auditu,“ uvedla mluvčí firmy Barbora Černá Dvořáková.

 K první výplatě dividendy došlo ze strany podniku ArcelorMittal Ostrava až v polovině loňského roku. Stalo tak až poté, co se koncern ArcelorMittal Holdings stal stoprocentním vlastníkem ostravských hutí.

 Pro úplnost je třeba dodat, že v řadě případů převažuje opačný tok peněz a zahraniční matka půjčuje peníze české dceřiné firmě. Typicky k tomu dochází u nově zakládaných firem. Ale i zde je možné narazit na případy daňové optimalizace, kdy společnost sídlící v zemi s nižším zdaněním půjčuje české firmě peníze za nadstandardní úrokovou sazbu. „Vysoký úrok je nákladem dceřiné společnosti, a snižuje tedy daňovou zátěž, zatímco výnos mateřské společnosti je zdaněn nižší sazbou,“ vysvětluje manažer poradenské firmy Grant Thornton Advisory Pavel Přikryl. Rekord padl v plynárně Když potřebuje zahraniční nebo i tuzemský vlastník rychle peníze, může sáhnout také na účet základního kapitálu jím kontrolované firmy. České společnosti mají zpravidla na tomto účtu vysoké sumy, což souvisí i se zvoleným způsobem transformace státních podniků na akciové společnosti po roce 1989.

 Svým objemem je výjimečná transakce z letošního dubna, na niž jako první upozornil portál Motejlek.com. Dvojice vlastníků provozovatele českých páteřních plynovodů Net4Gas, kterými jsou německý Allianz a kanadský fond Borealis, rozhodla o snížení základního kapitálu o 29 miliard na pouhých 2,8 miliardy korun.

 Tito vlastníci přitom českou plynovodní síť vlastní necelý rok, koupili ji za 1,2 miliardy eur (31 miliard korun) od německého koncernu RWE. Díky „vyluxovanému“ kapitálu budou moci uhradit prakticky celou kupní cenu. Pro společnost této velikosti a významu se necelé tři miliardy korun zdají být málo. „Společnost Net4Gas nyní pracuje na záměru rekapitalizace. V rámci několikaměsíčního projektu zástupci společnosti zváží různé strategie pro jeho nejvhodnější skladbu. Zatím však nebylo učiněno konečné rozhodnutí,“ uvedl mluvčí firmy Net4Gas Milan Řepka.

 Dalším příkladem může být sokolovská chemička Momentive Specialty Chemicals. Její vlastník, kterým je stejnojmenný americký koncern, před dvěma lety snížil základní kapitál z původních 2,18 miliardy na 62 milionů. Částka více než 2,1 miliardy posloužila k úhradě dluhu, který si zahraniční matka u sokolovské chemičky předtím napůjčovala. Na konci roku soud zapsal do obchodního rejstříku snížení základního kapitálu společnosti Coca-Cola HBC Czech Republic o 700 milionů korun. Částku si vyplatil přímý vlastník, kterým je v Nizozemsku registrovaný CC Beverages Holdings. Také zde byla důvodem splátka předchozí půjčky.

Snižování základního kapitálu přináší jednu výhodu - vyplacené peníze v Česku nepodléhají zdanění. Mateřská společnost je zpravidla stáhne do „schránky“ se sídlem v Nizozemsku či na Kypru, kde nejsou daněny dividendy či jiné příjmy z dceřiných firem v zahraničí. Následně může peníze z Česka využít podle své potřeby, například je investovat v jiné zemi.

 Dobré rady k nezaplacení Transfer pricing neboli převodní ceny lze také využít k nenápadnému přesměrování zisku z jedné firmy do druhé. A v praxi se tak doopravdy děje. Mateřská společnost - nebo její pobočka v daňovém ráji - nejčastěji stahuje peníze z Česka prostřednictvím plateb za koncernovou značku, patenty či třeba informační technologie.

 Jedná se o citlivé téma, o kterém firmy decentně mlčí.

Více se o nich lze dozvědět až ve chvíli, kdy je vynese někdo z firmy. To se stalo například v lednu roku 2012, kdy Lidové noviny informovaly o outsourcingu IT služeb v ČSOB.

Do poloviny roku 2009 si zmiňované služby banka zajišťovala sama, poté však tuto oblast vyčlenila a převedla na belgickou firmu KBC General Services. Náklady na oblast informačních a telekomunikačních služeb v bance vylétly vzhůru. Zatímco v roce 2008 se jednalo o necelých 1,6 miliardy korun, od roku 2010 se částka pohybuje okolo tří miliard korun ročně.

 Další podskupinu v rámci problematiky převodních cen tvoří různé licenční poplatky, typicky za použití globální značky, patentů či know-how. Například byznys řetězců rychlých občerstvení stojí a padá s užitím celosvětově známé značky a receptů, platby za ně jim lze jen těžko vyčítat.

Například z účetní závěrky společnosti McDonald’s ČR lze vyčíst, že v roce 2012 zaplatila na licenčních poplatcích za provozování restaurací a související služby 272 milionů korun. To odpovídá 13 procentům konsolidovaných tržeb na českém trhu.

Rozšířené jsou v praxi „management fees“ - poplatky mateřské společnosti za služby v oblasti strategického řízení. „Typicky se používají pro daňovou optimalizaci - pro lokální společnost jde o nákladovou položku, pro mateřskou o výnos. Důvodem může být výhodnější zdanění v cílové zemi nebo zvýšení ziskovosti mateřské společnosti,“ vysvětluje Pavel Přikryl z poradenské firmy Grant Thornton Advisory.

 Právě tato forma je rozsáhlá co do počtu případů i jejich objemu. „V praxi se setkáváme se situacemi, kdy jsou mezi mateřskou a dceřinou společností uzavírány fiktivní smlouvy například na poskytování manažerských služeb, které fakticky nikdy poskytnuty nejsou, nicméně platby za ně probíhají,“ zmínila mluvčí Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová.

 Rozsah problému potvrzují i oslovení zástupci poradenských firem. „Fakturované částky často dosahují velmi vysokých objemů, přitom mnohdy není zcela zřejmé, jaká podpora je ze strany mateřské společnosti vlastně poskytována a jakým způsobem z této podpory česká společnost benefituje,“ dodává Vít Fritzsche z firmy Mazars.

 Česká daňová správa se snaží podobné vyvádění peněz z místních firem regulovat. Používá třeba databázi Amadeus, díky níž pozná, zda ziskovost kontrolované firmy odpovídá ziskovosti obvyklé v daném odvětví. Pokud je ziskovost podezřele nízká, bývá to pro správce daně signál k zahájení kontroly.

Ne vždy to firmám projde

Otázku, kde končí odůvodnitelná platba za různé služby, licence či patenty a kde začíná vysávání firemních zisků, si klade také česká finanční správa. Využívá přitom osvědčená pravidla ze zahraničí. Kontrolované firmy musejí prokázat, zda jim z utracených peněz plynul nějaký prospěch. Podle vyjádření ministerstva financí je v českém právu zakotven mezinárodně uznávaný princip, že cenové vztahy mezi spojenými osobami se nemají lišit od vztahů mezi osobami nespojenými, nacházejícími se ve srovnatelných situacích.

Alespoň část podezřelých případů se finančním úředníkům daří odhalit a dodatečně zdanit. Co se týká převodních cen, úředníci v loňském roce doměřili daně za 72 milionů korun a zabránili daňovým ztrátám v rozsahu 131 milionů korun.

 Konkrétní jména pokutovaných firem nesmí finanční ředitelství uvádět. K dispozici je pouze obecný případ. Například jedna česká firma čerpala úvěr od zahraniční mateřské společnosti a současně si u něj ukládala volné peníze v podobné výši. Úročení úvěru však bylo o jeden procentní bod vyšší než v případě uložených peněz. Daňoví úředníci takový postup vyhodnotili jako ekonomicky iracionální a doměřili firmě třímilionovou daň ze zisku.

 Kladný přínos si finanční správa slibuje od zavedení nové přílohy k přiznání k dani z příjmů právnických osob. Od počátku příštího roku by měly firmy vykazovat přehled a objemy realizovaných transakcí s kapitálově propojenými subjekty.

 „Na základě těchto informací bude moci finanční správa efektivněji provádět rizikovou analýzu a zaměřit svoji kontrolní činnost na problémové případy. Méně bude zatěžovat společnosti, které mají převodní ceny nastaveny v souladu se zákonem a mezinárodními principy,“ zmínila Petra Petlachová. S novými „triky“ však jistě bude přicházet také protistrana, tedy mezinárodní koncerny toužící po maximalizaci svých zisků. Je tak více než pravděpodobné, že se časem dočkáme dalších „inovací“ při přelévání peněz z jedné země do druhé.
 
 ***
Publikováno v týdeníku Ekonom 26.6.2014 (Strana: 26, autor: David Tramba).

Downloads

Share