30 největších absudit, 8.9.2016

Týdeník Ekonom se zeptal firem, podnikatelů i asociací, jaká byrokracie jim nejvíc vadí či komplikuje byznys.

1. Kontrolní hlášení k DPH Ministerstvo financí slibovalo hladký start kontrolních hlášení, ten se ale podle mnoha podnikatelů nekonal – problémy jich zaznamenala až jedna pětina. Především pro malé firmy a živnostníky znamenala nová povinnost nárůst administrativy až o desítky hodin. Malé podnikatele stálo zavedení hlášení řádově desítky tisíc, velké firmy pak stovky tisíc korun. Na hodnocení kontrolního hlášení je brzy. Je ale jasné, co by pomohlo zlomit odpor podnikatelů. „Firmy nemají kromě sankcí žádnou pozitivní motivaci kontrolní hlášení dělat. Kdyby věděly, že díky poctivému odevzdávání dat budou v budoucnu chráněny před několikaletými kontrolami, a správce daně bude schopen rychle kontrolu ukončit, situaci by to mohlo změnit,“ tvrdí ředitelka daňového oddělení poradenské společnosti Deloitte Radka Mašková. Jinak řečeno, podnikatelé by chtěli záruku, že časově náročná povinnost zaručí, že po nich kontroloři nebudou žádat data, která už dostali v kontrolním hlášení, a ubyde kontrol.

2. Nekonečné stavební řízení Téměř 10 měsíců pro povolení výrobní haly, přes pět let čekání a vyřizování pro bytový dům. Délka stavebního řízení v Česku patří mezi nejdelší v Evropě.
Odráží se to jak na menším objemu investic, tak na dražším bydlení. „Kvůli špatné legislativě vzroste cena nemovitosti o 10 procent,“ tvrdí šéf Ekospolu Evžen Korec. Prvním problémem je obrovský počet subjektů, které do řízení mohou mluvit. „V současné době se k projektu pro stavební povolení vyjadřuje 46 dotčených orgánů.
Jestliže má každý na vyjádření 30 dní, nedivme se, že lhůta pro povolování staveb je u nás jedna z nejdelších na světě,“ kritizuje šéf Svazu podnikatelů ve stavebnictví Miloslav Mašek.
Podle Hospodářské komory by ke zrychlení bylo třeba zavést jednotné povolovací řízení, které by sloučilo všechna potřebná řízení (územní, stavební, o ochraně přírody a další), výsledkem by bylo jedno povolení k realizaci stavby. Komora navrhuje také přesně stanovené lhůty pro úřady – dosud jsou prý příliš benevolentní.

3. Ověřování spolehlivosti plátců DPH Neplatí obchodní partner daň z přidané hodnoty? Firmu nejspíš čeká složité vysvětlování kontrolorům finanční správy, proč se s ním do byznysu pustila. Podniky totiž mají povinnost ověřovat si, zda je jejich obchodní partner takzvaně spolehlivým plátcem. Stát touto povinností přenesl na firmy de facto svou kontrolní funkci, pro niž má lepší nástroje, aniž by za to firmy něco získaly kromě potenciálních problémů, když nekalého podnikavce neodhalí. Problém spočívá v tom, že není jasně stanoveno, jak přesně by vlastně měla firma odhalit, že některý z jejích dodavatelů neplatí DPH.
Co radí poradci? „Firmě v zásadě nezbývá než pracovat s veřejně dostupnými informacemi. Rozhodně by měla kontrolovat, jestli potenciální obchodní partner není v seznamu nespolehlivých plátců a zda je řádně registrován k DPH,“ konstatuje advokátka Jiřina Procházková z advokátní kanceláře Ambruz & Dark Deloitte Legal. Vedle toho by měl podnikatel nahlédnout do insolvenčního a obchodního rejstříku. „Nestačí to ale udělat jednou, dostupné informace by firmy měly prověřovat průběžně,“ dodává Procházková. Zároveň připouští, že ani to nemusí stačit – je třeba otázkou, zda lze poznat nějakou podezřelou okolnost ze základních údajů z účetní závěrky firmy v obchodním rejstříku. Pokud ta vůbec závěrku zveřejní, což více než polovina firem nedělá a stát to po nich nevymáhá.

4. Odvádění DPH z nezaplacených faktur Český právní systém selhává ve vymahatelnosti pohledávek. Podnikatelé na to doplácí hned dvakrát. Nejenže jim zůstávají neproplacené faktury, navíc ještě musí za nepoctivého odběratele zaplatit DPH. Toto opatření podnikatelské svazy a firmy kritizují dlouhodobě.
„Já zaplatím svému dodavateli včetně DPH, on DPH neodvede a stát ji chce po mně podruhé,“ diví se šéf Asociace podnikatelů a manažerů a majitel několika firem Radomil Bábek. Jde podle něj o další důkaz toho, jak stát přenáší neschopnost vymáhat právo na podnikatele.
Lépe ale zřejmě jen tak nebude. Ministři financí v minulosti i současnosti zrušení odmítají: prý by to narušilo cash flow státního rozpočtu.

5. Ručení za nespolehlivého plátce DPH Firmám vadí i takzvané ručení za DPH. Tato situace může nastat zejména při platbě dodavateli na jiný účet než zveřejněný v registru plátců DPH a při platbě dodavateli, který je zapsán na seznamu nespolehlivých plátců. V praxi to znamená, že firma jako odběratel ručí za odvedení DPH, a pokud daň neuhradí dodavatel, spadne tato povinnost na ni.
Jak se takové situaci vyhnout? Podnikatel musí prověřovat své obchodní partnery – tedy průběžně kontrolovat seznam nespolehlivých plátců a takové z případných obchodních vztahů vyloučit.

6. Zadržování vratky DPH Nejhorší je, když po státu chcete vrátit nějaké peníze, nejčastěji vratku DPH, shodují se podnikatelé a firmy v anketě. Jde o jeden z důsledků boje ministra financí Andreje Babiše proti karuselovým podvodům, tedy podvodům s nadměrnými odpočty DPH. Než se firma dočká peněz, které jí má stát vrátit, předchází tomu dlouhé prověřování, zda nedošlo právě ke karuselovým podvodům. „Jsou případy, kdy to trvá i roky, a firmy se o peníze musí soudit,“ vysvětluje Radomil Bábek.
Ministerstvo ovšem z této praxe právě kvůli snaze zamezit podvodům ustoupit nechce. Změny se nicméně podnikatelé jen tak nedočkají. Podle vyjádření ministerstva financí se s úplným nahrazením kolků počítá až při přechodu Česka na euro – což je v nynější době více než neurčitý termín. Do té doby bude záležet na „pokrokovosti“ jednotlivých úřadů, zda na bezhotovostní platby přistoupí.

7. Datová schránka s kolkem Možnost komunikovat elektronicky přes datovou schránku, bez nutnosti osobně navštívit úřad či tisknout dopis na papír. Takové výhody měla přinést elektronizace veřejné správy, takzvaný eGovernment. Zatím to často nefunguje. V případě, že je potřeba kvůli podání dokumentu na úřad zaplatit správní poplatek, velká část úřadů stále neumožňuje zaplatit jej elektronicky. Dochází tak k bizarní situaci, kdy podnikatel nejprve pošle dokument elektronicky a poté musí hotově koupit kolkovou známku a tu doručit ve fyzické podobě úřadu. Týká se to například žádosti o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání, žádosti o zápis do obchodního rejstříku a dalších.

8. Zdražení technických norem Od začátku loňského roku byl firmám zdražen přístup k technickým normám. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví zkrátil dobu přístupu – za 3,5 tisíce korun je nyní přístup místo celého roku jen na jeho polovinu. Zdražil také tisk stránek. Paradoxem je, že k tvorbě norem přispívají vlastními připomínkami i samotné firmy či jejich asociace, kterým se „za odměnu“ přístup k normám, bez nichž se podniky zejména v technických oborech neobejdou, zdražil fakticky o více než 100 procent.
Jak to úřad vysvětluje? Tvrdí, že důvodem pro změnu cenové vyhlášky byl požadavek na zvýšení příjmů státního rozpočtu z prodeje technických norem – při přípravě rozpočtu na loňský rok jej vzneslo ministerstvo financí.

9. Pro firemní auto nestačí řidičák Zatímco pro řízení soukromého automobilu stačí člověku řidičský průkaz, pokud jej firma vyšle na služební cestu podnikovým vozem, situace se mění. Každý zaměstnanec – nejde o řidiče z povolání – využívající firemní automobil musí absolvovat povinné školení řidičů. Zákon přitom výslovně neurčuje, co by mělo být předmětem školení.
Výsledná situace je absurdní. Ať má opatření ochránit zaměstnavatele před zničením auta, nebo zaměstnance před úrazem, problém je, že se na silnicích prohání tisíce „soukromých“ řidičů, kteří dostanou řidičský průkaz, a pokud nic neprovedou, mohou řídit až do smrti bez dalších prověrek – a kvalitně vyškoleného řidiče vinou vlastní chyby při nehodě zabít.
Paradoxem navíc je, že školení řidičů probíhá jen v teoretické rovině bez praktických jízd, takže školitel nemá šanci zjistit, jestli dotyční vůbec umějí řídit.
Výsledek? Často ryze formální „školení“ obnášející podepsání prezenční listiny či absolvování „testu“ s předem známými odpověďmi.

10. Nekoordinované kontroly Finanční úřad, Česká správa sociálního zabezpečení, Státní úřad inspekce práce, zdravotní pojišťovny. Taková je základní čtveřice institucí, které kontrolují firmy v Česku. Ve specializovaných oborech se ale přidává mnoho dalších kontrolorů, namátkou Česká obchodní inspekce, Státní veterinární správa, hygienické stanice, Česká inspekce životního prostředí, stavební úřad, Státní ústav pro kontrolu léčiv a další. Výsledkem je stav, kdy si mnoho firem stěžuje na to, že si u nich kontroloři podávají dveře. „Podnikatele trápí, že u nich neustále probíhají kontroly – je to logické. V systému je ale zaměstnána spousta lidí, kteří musí vykazovat nějakou činnost. Podnikatele to obtěžuje,“ konstatuje šéf sekce pro eliminaci byrokracie Hospodářské komory Tomáš Sýkora.
Co s tím? Například Asociace podnikatelů a manažerů chystá návrh, podle nějž by kontroly měly být hlášeny předem včetně konkrétního výčtu věcí, které chtějí úředníci prověřovat. Pro podniky s méně než 10 zaměstnanci přichází dokonce s převratným nápadem na jediný kontrolní úřad, který by je navštěvoval. „Reakce úředníků na návrh jednotného úřadu byla: Ale my přece nemůžeme rozumět všemu. Já na to reagoval: A živnostníci musí?“ říká šéf asociace Bábek.

11. Vedení agendy o zaměstnancích za stát Zaměstnat člověka představuje pro podnikatele i firmu nemalou administrativní zátěž. Někteří podnikatelé hovoří o tom, že jsou vlastně detašovaným pracovištěm státu. „Vedeme veškerou agendu, předáváme ji České správě sociálního zabezpečení, finančnímu úřadu i zdravotní pojišťovně. Děláme za své peníze pro stát personální a mzdovou agendu,“ kritizuje Bábek. Nejnáročnější část roku představuje pro mzdové účetní první kvartál. „Provádí se roční zúčtování daně. V podstatě se jedná o přenesení povinnosti zaměstnanců provést vyrovnání záloh na daň z příjmu s celkovou daňovou povinností za uplynulý rok na zaměstnavatele. Veškerá odpovědnost za správně provedené zúčtování daně leží na zaměstnavateli,“ vysvětluje vedoucí oddělení HR & Payroll Services  Mazars Jana Boštíková .

12. Zaměstnanec v exekuci, peklo pro zaměstnavatele Exekuce je nejen osobní tragédií dlužníka, ale také tragédií pro zaměstnavatele. Octneli se zaměstnanec v exekuci, vyplývá z toho firmám mnoho povinností. „První povinnosti související s exekucí zaměstnance vznikají zaměstnavateli zpravidla okamžikem, kdy je mu doručen příkaz soudního exekutora k provedení exekuce srážkami ze mzdy zaměstnance.
Ode dne jeho doručení je zaměstnavatel povinen provádět tyto srážky,“ vysvětluje prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk. Povinností zaměstnavatele je nicméně také výši těchto srážek spočítat podle legislativy o způsobu výpočtu základní nezabavitelné částky. Vůbec nejhorší je případ vícenásobných exekucí, kdy by měl zaměstnavatel navíc ještě hlídat, které dluhy se mají splácet přednostně. Podceňovat tuto agendu se nevyplatí: v případě nedodržení povinností může zaměstnavateli dlužníka hrozit pokuta až do výše 50 tisíc korun, nebo dokonce žaloba ze strany věřitele.
Lze ale v zájemci o pracovní místo odhalit chronického dlužníka? „Zaměstnavatel má v praxi při výběru zaměstnanců jen omezenou možnost, jak zjistit, zda je uchazeč o práci zatížen exekucemi. Je nutné spolehnout se na informace, které zaměstnanec poskytne. A ten v těchto případech nebývá příliš spolehlivým zdrojem,“ upozorňuje Jana Boštíková  z Mazars.

 
13. Placení nemocenské v prvních 11 dnech Placení nemocenské zaměstnavatelem v prvních 11 dnech nemoci bylo součástí velké reformy v boji proti příliš vysoké nemocnosti českých zaměstnanců. Vedle toho byly zavedeny poplatky ve zdravotnictví a karenční doba – neplacené první tři dny nemoci. Podnikatelé na povinnost platit přistoupili výměnou za to, že ušetří na příliš často marodících zaměstnancích – simulantech. Nyní se ale začíná ozývat kritika.
Poplatky u lékaře už byly zrušeny a sociální demokracie by nejraději zrušila i karenční dobu. „Zrušila by se tak celá reforma s výjimkou té části, kterou na svých bedrech nesou podnikatelé. Přitom peníze na nemocenskou vybírá stát,“ upozorňuje Radomil Bábek.

14. Země formulářů a výkazů České úřady si neumí předávat data a požadují, aby jim je stále znovu posílali podnikatelé. Typickým příkladem je přiznání k dani z příjmů. „Nejprve posíláte údaje na finanční úřad a o několik měsíců později prakticky totéž na obchodní rejstřík, protože si úřady tyto věci neumí vyměnit, předat. To je fatální problém,“ kritizuje šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) Karel Havlíček. Formuláře a výkazy ale musí firmy posílat nejen klasickým úřadům – pokud firma má to „štěstí“, že si ji pro účel svých statistik vybere Český statistický úřad, musí vyhovět i jemu. Heslo „obíhat úřady mají dokumenty, ne podnikatelé“, s nímž se rozjela před lety digitalizace veřejné správy, zjevně nefunguje.
„Chtěli bychom zavést jednotné kontaktní místo, což by zjednodušilo situaci. Tento nápad se ale jen tak neuskuteční a podnikatel bude muset dál podávat informace několika institucím na různých místech,“ konstatuje Tomáš Sýkora z Hospodářské komory.

15. Podnikej a recykluj Mnoho povinností uvaluje na firmy a podnikatele zákon o odpadech.
Legislativa jich přináší dlouhý výčet.
Například v rámci ochrany životního prostředí jde o povinnost recyklovat alespoň polovinu odpadu firmy a vést o odpadech evidenci a zasílat ji úřadům. Vedle toho firmy musí vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí, ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů, zabezpečit odpady před odcizením nebo únikem, platit poplatky za ukládání odpadu na skládky či zřídit funkci odpadového hospodáře. Za porušení povinností podnikatelům hrozí vysoké pokuty. V legislativním procesu je navíc nový zákon, který přinese firmám mimo jiné zvýšení poplatků za odpady.

16. Omezení podnikatelů v dopravě Podnikání v dopravě má mnoho specifických byrokratických opatření, na která si firmy stěžují. Zřejmě nejzásadnější jsou omezující pravidla pro pracovní dobu. „Podnikatel, který si sedne za volant, má zákonem omezenou dobu nejen na řízení vozidla, ale i na další činnosti, údržbu a kontrolu vozidla nebo administrativní činnosti. Doba výkonu těchto činností nesmí přesáhnout 48 hodin za týden,“ kritizuje zástupce generálního tajemníka sdružení dopravců Česmad Jan Medveď. Zároveň zdůrazňuje, že se nejedná o omezení týkající se doby řízení a odpočinku, které musí dodržovat řidiči. „Takto není omezen žádný jiný podnikatel,“ dodává Jan Medveď. Změna se ale zatím nechystá. 

17. Web jako obchodní listina Akciové společnosti musí podle novely zákona o obchodních korporacích povinně provozovat firemní webové stránky. Už toto opatření samo o sobě je sporné. Společnosti s ručením omezeným sice firemní web mít povinně nemusí, ale pokud ho mají, musí – stejně jako akciovky – splnit jednu podmínku: zákon internetové stránky považuje za obchodní listinu a uplatňuje stejný postup jako na smlouvách nebo fakturách. Web tak musí obsahovat předepsané informace jako název firmy, IČO a podobně. Pro firmy to sice nepředstavuje zásadní administrativní zátěž, nesmyslnost tohoto ustanovení ale kritizují. 

18. Nepřehledný systém dotací Systém dotací v Česku je natolik komplikovaný, že se v něm firma bez speciálního poradce prakticky nemá šanci zorientovat. „Problém přitom není pouze v EU. Sami si na národní úrovni komplikujeme čerpání, a to celou řadou zbytečných ukazatelů udržitelnosti, nemluvě o informačním systému, který pořádně nefunguje,“ tvrdí šéf AMSP Karel Havlíček.
Firmy kritizují i fakt, že ačkoliv byly dotace určeny na podporu malého a středního podnikání, v dnešní době je stále častěji „shrábnou“ velké firmy. Radomil Bábek z Asociace podnikatelů a manažerů dává za příklad zemědělství, konkrétně Program rozvoje venkova. Původní limit pro výši dotace z programu byl 50 milionů. Poté byl ale zvýšen na 150 milionů. „Dnes se tedy do programu dostanou obří zemědělské projekty. Několik takových projektů vyčerpá dotace a na malé se nedostane,“ tvrdí Bábek.
Situace dospěla do stavu, kdy velká firma čerpá dotace za desítky milionů a přitom skupuje menší konkurenty.
S ohledem na osobu ministra financí Andreje Babiše, jehož Agrofert je příjemcem stamilionových dotací, ale se změnou lze počítat těžko.

19. Parlament mění, podnikatel platí Schválíme nový zákon a v něm povinnost pro podnikatele. Kdo její aplikaci zaplatí? Podnikatel. Tak přistupují úřady i zákonodárci k firmám. Nejkřiklavějším příkladem byla nutnost sladit zakládací listiny firmy s novým občanským zákoníkem. „Zápis listin do obchodního rejstříku znamenal pro firmu náklad nejméně 10 tisíc korun,“ upozorňuje Radomil Bábek. Celkem firmy dílem právníkům a dílem státu vinou této novinky zaplatily přes tři miliardy korun.

20. Plánování práce řidičům na dva týdny dopředu Dopravci a firmy z oboru logistiky kritizují příliš přísná ustanovení zákoníku práce týkající se řidičů. Podle legislativy zaměstnavatel musí plánovat řidičům práci na dva týdny dopředu.
„V silniční dopravě je obvyklá nerovnoměrně rozložená pracovní doba a ad hoc realizace zakázek. Plánování je v mnoha případech nereálné,“ upozorňuje zástupce generálního tajemníka sdružení Česmad Jan Medveď. Kritizuje také povinnost vést u každého zaměstnance evidenci pracovní doby.
„Je to administrativně náročné. Přitom řidiči mají veškeré své pracovní časy zaznamenané tachografem, takže záznamy by se při dobré vůli daly využít,“ vysvětluje Medveď.
Jde o další příklad toho, že úřady nevyužívají jednoduché cesty k získání potřebných údajů, ale nechávají si je „servírovat“ od firem i za cenu velké administrativy.

21. Kontrola potravin u prodejce místo výrobce Potravinářské firmy kritizují kontroly dozorových orgánů v prodejní síti. Podle mluvčí Potravinářské komory Dany Večeřové jde o to, že v případě nejasností kontroloři řeší problém nikoliv s výrobcem, ale s prodejcem. „Výrobce se tak dostává do dvojí nepříjemné situace. Jedná se o jeho výrobek, avšak on sám se nemůže vůbec bránit ani obhájit. A také kvůli kontaktu s prodejcem, který se na něm následně ,hojí‘,“ vysvětluje zádrhel Večeřová.
Firmy z oboru by proto uvítaly změnu zákona o státní kontrole, která by umožnila, aby byl o zjištěných nedostatcích výrobku informován přímo jeho výrobce. „Současná právní úprava to neumožňuje,“ dodává Večeřová.

22. Monitoring vitaminů v potravinách Příkladem nepříjemné administrativy „dovezené“ z Bruselu je v potravinářství tzv. monitoring přidávání vitaminů a minerálních látek do potravin. „Výrobci potravin,
? kteří vyrábí nebo uvádí na trh potravinu, do níž byly přidány vitaminy či minerální látky, jsou povinni před uvedením potraviny na trh oznámit ministerstvu zemědělství český text označení, včetně povinných informací o potravinách, který bude uveden na obale či etiketě,“ vysvětluje Večeřová.
Jde podle ní o zcela zbytečný administrativní krok s nulovým efektem.

23. Propuštění problémového zaměstnance Český trh práce je příliš rigidní, ochrana zaměstnanců přehnaná. Obzvláště propuštění nevýkonného či neschopného zaměstnance je velmi zdlouhavý úkol, navíc s nejistým výsledkem. Zaměstnavatel musí nejprve zaměstnance písemně vyzvat k odstranění neuspokojivých výsledků, poté ho přeřadit na jiný úkol – jde tedy o běh na dlouhou trať v řádu měsíců i let. Pokud po splnění všech náležitostí firma dá zaměstnanci výpověď, musí počítat také s možnou soudní dohrou. V takovém případě musí mít skutečně neprůstřelné důvody, protože soudy přistupují k zaměstnanci jako ke slabší straně sporu.
Požadavek firem na snazší propouštění nicméně chystaný nový zákoník práce nezohlednil.

24. Lhůty platí pro firmy, ne úřady Zatímco dodržení lhůt pro povinnosti ze strany podnikatele je přísně kontrolováno a sankcionováno, úřady si často s termíny hlavu nelámou. „Reakční doba úřadů není vždy 30 dní. Podnikateli za porušení hrozí penále, zatímco úřadu nikdy,“ upozorňuje na asymetrický přístup k lhůtám Karel Havlíček z AMSP. Napravit situaci by mohly sankce i pro úředníky.

25. Legislativa na poslední chvíli Firmy kritizují fakt, že zákonodárci často kvůli neschopnosti dohodnout se na podobě zákonů schvalují legislativu na poslední chvíli. Na podnikatelích a firmách pak je, aby se vypořádali s novinkami v šibeničních termínech. „Možnosti podnikatelů včas reagovat a přizpůsobit se novinkám schváleným na poslední chvíli jsou ale omezené,“ varuje Tomáš Sýkora z Hospodářské komory. Typickým příkladem byl konec roku 2014, kdy ve sněmovně ležela novela upravující DPH. Parlament ji schválil těsně před Vánocemi a podnikatelé měli na zavedení změn jen několik dní.
Jak s tím bojovat? Podle Sýkory by pomohlo odložení účinnosti takto narychlo schvalovaných zákonů, aby firmy získaly více času.

26. Legislativní smršť po celý rok Napříč firemním sektorem zní kritika nepřetržité laviny legislativních novinek, která se na podnikatele valí průběžně celý rok. Jen zákonů, novel a vyhlášek týkajících se podnikání jsou desítky ročně, v platnost a účinnost vstupují v různých termínech. Živnostník, který na sledování změn nemá právní a ekonomické oddělení, nemá šanci zachytit všechny novinky.
Šéf AMSP Karel Havlíček vyjednává s ministerstvem průmyslu a obchodu o tom, aby se změny týkající se byznysu kumulovaly do jednoho nebo dvou dní v roce. „Pokud změny přijdou na začátku ledna, případně ještě v polovině roku, bude pro asociace jednodušší své členy o změnách informovat a změny dostanou větší prostor i v médiích,“ vysvětluje výhody tohoto přístupu Havlíček.

27. Archivace dokladů na vlastní náklady Úřady po firmách vyžadují archivaci prakticky veškerých dokladů souvisejících s jejich byznysem, a to na náklady podnikatelů. Například účetní závěrky a výroční zprávy se musí archivovat 10 let od skončení dotčeného účetního období, účetní doklady 5 let. Agenda týkající se zaměstnanců – mzdové listy a účetní záznamy související s důchodovým pojištěním – v archivech musí ležet dokonce 30 let. Radomil Bábek poukazuje na to, že u dokladů archivovaných ve fyzické podobě musí firma navíc zajistit, že budou čitelné po celou dobu archivace. „Zkuste si archivovat lístek z jakékoliv pokladny. Termotisk vybledne a za pár dní je nečitelný.
Znamená to nutnost na vlastní náklady účty okopírovat, aby byly čitelné. Je to drobnost, ale ukazuje to přístup úřadů k podnikatelům,“ upozorňuje Bábek.

28. Zdravotní prohlídky kvůli sezení Zná to každý zaměstnanec: při nástupu do nové práce jej z personálního oddělení pošlou k lékaři na vstupní zdravotní prohlídku. V případě, že se chystá zasednout do kanceláře, lékař provede formální pohovor, inkasuje poplatek a napíše potvrzení. Otázka zní, zda je opravdu vstupní prohlídka v případě kancelářských profesí nutná. Upozornily na to i firmy v průzkumu Hospodářské komory.
Co na to lékaři? Podle některých prohlídka i tak smysl má. „Některá onemocnění, například oční či psychická, mohou být překážkou i ve výkonu kancelářských prací,“ říká pro HN Jana Uhrová ze Sdružení praktických lékařů.

29. Zdravotní průkaz až navěky Musí ho mít každý pracovník v potravinářství, a to včetně manažerů, kteří fakticky s potravinami do styku přijít nemusí. Pořízení zdravotního průkazu vyjde sice „jen“ na několik stokorun, zarážející je ale efekt, který přinášejí. Za prvé zákon neurčuje, jak důkladná má být lékařská kontrola, a tak vyšetření probíhají různě. Za druhé průkaz se vydává na dobu neurčitou a zodpovědnost je ponechána na pracovníkovi. Ten by měl v případě, že přijde do styku třeba se salmonelózou, lékaře upozornit a projít prohlídkou. Nikdo to ale nekontroluje. A za třetí kontrola u doktora kvůli průkazu se dubluje s povinnou vstupní prohlídkou.
Co na to ministerstvo zdravotnictví? Podle mluvčího Ladislava Štichy úřad o úpravách zákona o ochraně veřejného zdraví uvažuje. Zatím není jasné, jak by měly vypadat. Podle Štichy by se nejspíš týkaly vymezení rozsahu podmínek pro vydání průkazu a délky jeho platnosti.

30. Pozor na obaly Podle zákona o obalech musí firmy zajišťovat využití a recyklaci obalů z prodávaných výrobků. A vést o tom evidenci, kterou je nutné posílat do celorepublikové databáze Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností.
O tom, že se zákon nevyplatí podceňovat, se loni přesvědčil internetový obchod Alza. Česká inspekce životního prostředí mu kvůli tomu, že prý nezajistil recyklaci tisíců tun obalů, vyměřila pokutu 1,8 milionu korun.

 
Publikováno v týdeníku Ekonom, 8.9.2016.