CEE Tax Brochure 2015, 1.9.2015

Státy střední a východní Evropy zostřují boj proti daňovým únikům a odlivu kapitálu, roste obliba sektorových daní Studie Mazars “Central Eastern European (CEE) Tax Brochure 2015” se zabývá daňovým prostředím v 19 státech regionu Praha 1. září 2015 - Zatímco v roce 2014 se státy střední a východní Evropy většinou zaměřily na úpravy daňových sazeb u daně z příjmu právnických osob a DPH, hlavním tématem roku 2015 je obrana proti daňovým únikům a odlivu kapitálu do zahraničí. Řada států se rozpočtové příjmy rovněž snaží zvyšovat zavedením zvláštních tzv. sektorových daní pro korporace působících v oblastech bankovnictví a pojišťovnictví, telekomunikací či energetiky. Vyplývá to ze studie Mazars CEE Tax Brochure 2015, která se zabývá daňovým prostředím a srovnáním daňových sazeb v jednotlivých státech regionu.

„V posledním roce se daňové systémy států střední a východní Evropy zaměřily především na kontrolu přeshraničních transakcí a kontrolu tzv. převodních cen. Oproti předchozím krizovým letům se jen zřídka upravovaly daňové sazby, státy se mnohem více než v minulosti soustředí na boj proti daňovým únikům a odlivu kapitálu. Nová přijatá opatření s tím související jsou však často velkou administrativní zátěží pro firmy, což může odradit některé potenciální investory,“ řekl jeden z autorů studie a partner daňového a právního oddělení Mazars Hungary Sándor Szmicsek.

Korporátní daně se snižují, DPH se zvyšuje

Podle studie období před krizí charakterizovala daňová konkurence mezi státy v regionu, stejně tak jako mezi celým regionem a ostatními státy Evropské unie. Avšak v posledních letech se většina zemí pustila do nastavení daňového systému, které pomáhá snížit rozpočtový deficit a současně zabezpečit optimální prostředí pro investice.Některé státy jako Maďarsko a Rumunsko si v reakci na krizový vývoj dříve zvolily snížení daní z příjmů a zvýšení nepřímých daní za způsob, jak snížit dopady krize. Zatímco obě dvě země uplatňují pouze 16% daň u daní z příjmů, naopak se sazbami DPH (27 % Maďarsko, 24 % Rumunsko) jsou nad regionálním průměrem (21 %). Jiné země jako například Slovensko si vybraly odlišný přístup a naopak zvýšily daně z příjmů fyzických a právnických osob. Zatímco sazby pro daně z příjmů ve výši 18 % respektive 25 % jsou v porovnání s ostatními státy nadprůměrné, DPH 20 % je poměrně nízká.Mezi státy, které se rozhodly lákat nové investory prostřednictvím podprůměrné sazby DPH a nižší daně z příjmů, patří Albánie, Litva a Lotyšsko. Estonsko nabízí jednotnou 20% sazbu pro daň z příjmů i DPH.Zvláštní kapitolou mezi porovnávanými státy je Řecko, které vzhledem k dluhové krizi a potřebou zvýšit rozpočtové příjmy bylo nuceno v roce 2015 zvýšit vyšší sazbu DPH na 23 % a korporátní daň na 26 %. Řecká vláda nově v rámci přijatých reforem pro poskytnutí tzv. záchranného balíku zvýšila i nižší sazbu DPH uplatňovanou u potravin, služeb restaurací a kaváren a jízdného na veřejnou dopravu ze 13 % na 23 %. Kromě toho byla zvýšena speciální sazba daně DPH platná pro řecké ostrovy. Ta se například u hotelových služeb zvýšila z 6,5 % na 13 %.

„V posledním roce se daňové systémy států střední a východní Evropy zaměřily především na kontrolu přeshraničních transakcí a kontrolu tzv. převodních cen. Oproti předchozím krizovým letům se jen zřídka upravovaly daňové sazby, státy se mnohem více než v minulosti soustředí na boj proti daňovým únikům a odlivu kapitálu. Nová přijatá opatření s tím související jsou však často velkou administrativní zátěží pro firmy, což může odradit některé potenciální investory,“ řekl jeden z autorů studie a partner daňového a právního oddělení Mazars Hungary Sándor Szmicsek.

Korporátní daně se snižují, DPH se zvyšujePodle studie období před krizí charakterizovala daňová konkurence mezi státy v regionu, stejně tak jako mezi celým regionem a ostatními státy Evropské unie. Avšak v posledních letech se většina zemí pustila do nastavení daňového systému, které pomáhá snížit rozpočtový deficit a současně zabezpečit optimální prostředí pro investice.Některé státy jako Maďarsko a Rumunsko si v reakci na krizový vývoj dříve zvolily snížení daní z příjmů a zvýšení nepřímých daní za způsob, jak snížit dopady krize. Zatímco obě dvě země uplatňují pouze 16% daň u daní z příjmů, naopak se sazbami DPH (27 % Maďarsko, 24 % Rumunsko) jsou nad regionálním průměrem (21 %). Jiné země jako například Slovensko si vybraly odlišný přístup a naopak zvýšily daně z příjmů fyzických a právnických osob. Zatímco sazby pro daně z příjmů ve výši 18 % respektive 25 % jsou v porovnání s ostatními státy nadprůměrné, DPH 20 % je poměrně nízká.Mezi státy, které se rozhodly lákat nové investory prostřednictvím podprůměrné sazby DPH a nižší daně z příjmů, patří Albánie, Litva a Lotyšsko. Estonsko nabízí jednotnou 20% sazbu pro daň z příjmů i DPH.Zvláštní kapitolou mezi porovnávanými státy je Řecko, které vzhledem k dluhové krizi a potřebou zvýšit rozpočtové příjmy bylo nuceno v roce 2015 zvýšit vyšší sazbu DPH na 23 % a korporátní daň na 26 %. Řecká vláda nově v rámci přijatých reforem pro poskytnutí tzv. záchranného balíku zvýšila i nižší sazbu DPH uplatňovanou u potravin, služeb restaurací a kaváren a jízdného na veřejnou dopravu ze 13 % na 23 %. Kromě toho byla zvýšena speciální sazba daně DPH platná pro řecké ostrovy. Ta se například u hotelových služeb zvýšila z 6,5 % na 13 %.

„Nejvyšší sazbu DPH v regionu má Maďarsko (27 %, snížená 18 %), která je o mnoho vyšší, než je regionální průměr 21 %. Z hlediska daní z příjmu právnických osob má nejvyšší sazbu na úrovni 26 % Řecko, následované Rakouskem (25 %). Naopak nejnižší míru zdanění v tomto regionu má Černá Hora, a to na úrovni pouhých 9 %, zatímco regionální průměr je 17%,“ řekl vedoucí partner daňového oddělení Mazars Česká republika Pavel Klein.

Nejvyšší daně za zaměstnance platí na Slovensku, nejdražší zaměstnanci v Rakousku

Z hlediska výše daně z příjmů fyzických osob, které jsou často jedním z významných rozhodujících faktorů pro investory při zvažovaní nákladů na pracovní sílu, daňové náklady hrazené zaměstnavatelem a samotným zaměstnancem tvoří na Slovensku až 35,2 % mzdy. Na druhém místě se umístila Česká republika, kde míra zdanění mezd činí 34 %. Z hlediska celkových daňových odvodů na zaměstnance jsou ale daně nejvyšší v Maďarsku.

Průměrné mzdy jsou nejvyšší v Rakousku, kde čtyřikrát převyšují regionální průměr. Ten přesahují i ve Slovinsku, České republice, Estonsku, Polsku a zatím stále v Řecku, kde se však mzdy ve veřejném sektoru budou nadále snižovat. Kromě Rakouska a Slovinska nejvyšší minimální mzdy pobírají v regionu zaměstnanci v Chorvatsku, Polsku a Řecku. V Řecku, Makedonii, Srbsku a na Ukrajině daňové systémy nepočítají na rozdíl od jiných středoevropských států s daňovými odpočty na rodiny s dětmi.

Obliba sektorových daní roste

V oblasti zavádění sektorových daní, jejichž cílem bylo v mnoha státech v době přetrvávající krize především podpořit ekonomický růst a zlepšit stav veřejných financí, je lídrem regionu Maďarsko. To zavedlo sektorové daně již v letech 2012 a 2013 v oblasti telekomunikací, bankovních služeb, energetiky a maloobchodu.

V letech 2013 a 2014 následovalo svého západního souseda Rumunsko, kde jsou firmy zatíženy dodatečnými daněmi v oblasti využívání přírodních zdrojů, energetiky a infrastruktury. Slováci reagovali v letech 2012 a 2013 na ekonomický vývoj dočasnou sektorovou daní vztahující se na energetiku, farmacii, bankovnictví a pojišťovnictví a telekomunikační sektor. Ačkoliv sektorové daně měly být původně pouze dočasnými opatřeními v krizových letech, podle plánu slovenské vlády by měly platit až do roku 2016.

Od roku 2015 měla v Maďarsku platit i tzv. internetová daň. Za gigabajt přenesených dat by měly podle původního vládního návrhu společnosti i fyzické osoby platit 150 forintů (asi 14 korun). Internetová daň se však v závěru roku 2014 setkala s odporem veřejnosti a vedla k pouličním demonstracím. Veřejnost se totiž obávala, že opatření povede ke zdražení internetového připojení v Maďarsku. Vláda v listopadu 2014 tlaku veřejného mínění podlehla a daň nezvýšila. Zanedlouho však přišla s dalším kontroverzním návrhem zavést sektorovou daň z reklamy. V květnu letošního roku pak maďarský parlament schválil vládní návrh znamenající povinnost odvádět daň ve výši 5,3 % pro reklamní agentury s obratem vyšším než 9 milionů korun.

Oproti tomu se v únoru maďarská vláda dohodla se zahraničními bankami působícími na tamním trhu a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD), že postupně bude snižovat výši sektorové daně na banky v letech 2016 až 2017. V roce 2016 se bankovní daň sníží úhrnem o zhruba 60 miliard forintů (5,4 miliardy Kč), další snížení má nastat v roce 2018.

„Zkušenosti z Maďarska či ze Slovenska jednoznačně zatím ukazují, že dopady sektorové daně na ekonomiku byly negativní. Například zavedení bankovní daně znamenalo v těchto státech zvýšení bankovních poplatků, zvýšení úroků pro podnikatele a tím klesající zájem o úvěry, čímž se zbrzdily ekonomiky obou států. Kromě toho došlo ke zvýšení nezaměstnanosti a odlákání zahraničních investorů. Zavedení sektorové daně bez účelu, jen formou zvýšení daně z příjmů právnických osob, by tedy velmi pravděpodobně v České republice mělo za následek podobné negativní efekty jako v zahraničí,“ řekl Pavel Klein.

Zavedení elektronické evidence tržeb

Elektronickou evidenci tržeb jako nástroj pro boj s tzv. šedou ekonomikou zavedly v minulosti Bulharsko (2012), Chorvatsko (2013), Maďarsko (2014) a nově také Ukrajina (2015). V minulosti též evidenci spustilo i Slovensko (2009), kde se však nejedná o pokladny s on-line připojením na finanční úřady, ale o klasické registrační pokladny s fiskální pamětí, ze kterých si data mohou vytahovat finanční úředníci.

V Česku začne elektronická evidence tržeb pro provozovatele hotelů, restaurací a stravovacích služeb platit od 1. února 2016, pro velkoobchodníky a maloobchodníky v dalších měsících roku. Vláda si od zákona slibuje lepší výběr DPH a omezení šedé ekonomiky. Podle odhadů Ministerstva financí ČR může stát vybrat na dani z přidané hodnoty přes 12 miliard korun ročně navíc. Kompenzací pro hostinské má být snížení sazby daně na jídlo prodávané v restauracích z 21 na 15 %.

Přenesení daňové povinnosti u DPH

Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi panují u zavedení režimu přenesení daňové povinnosti tzv. režimu reverse chargé, který znamená, že DPH přiznává odběratel a ne ten, kdo služby nebo zboží dodává. Přenesení daňové povinnosti je nástrojem pro potírání daňových podvodů. V této souvislosti řada států regionu zavedla a rozšiřuje toto opatření pro některé druhy zboží.

V České republice například 1. července došlo k přenesení daňové povinnosti v oblasti obilovin a technických plodin, pokud celková hodnota základu daně dodávaného zboží překračuje částku 100 000 Kč. Již od 1. dubna se týká také dodávek telefonů, integrovaných obvodů, herních konzolí, tabletů, laptopů a dalšího zboží.

Státy regionu se v současné době snaží sladit postup proti podvodům s DPH. V květnu letošního roku se ve Vídni sešli ministři financí 5 zemí regionu (Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Rakousko a Slovensko), aby společně požádaly Brusel o výjimku na široké použití metody přenesení daňové povinnosti (reverse chargé) podle článku 395 Směrnice EU o společném systému DPH. Přítomní ministři se tehdy shodli na tom, že problém karuselových podvodů je velmi vážný, metoda přenesení daňové povinnosti je účinným nástrojem v boji s daňovými podvody a všechny zúčastněné státy by uvítaly širší pravomoc při rozhodování o jeho uplatnění.

"Podle naší studie se měřitelný efekt nových opatření v oblasti výběru DPH může dostavit až se zpožděním. Přitom nesmí být zapomenuto, že všechna tato opatření znamenají pro firmy nemalou administrativní zátěž a s ní spojené náklady, což může mít negativní vliv na jejich podnikání,“ dodal Pavel Klein.

Vyšší regulace přeshraničních transakcí a převodních cen

Regulace v oblasti převodních cen se týká již téměř všech zemí regionu, kde v posledních letech došlo k významné změně přístupu daňových úřadů k prověřování správnosti tzv. převodních cen. Mnoho zemí přistoupilo k povinnému rozšíření souvisejících dokumentačních povinností tzv. sdružených podniků. Důvodem změn je snaha zamezit tomu, aby převodní ceny účtované mezi sdruženými podniky nebyly zneužívány k nežádoucím přesunům zisků mezi jednotlivými společnostmi či daňovými jurisdikcemi (tj. zejména do zemí s nižším daňovým zatížením).

Například v České republice v této souvislosti Generální finanční ředitelství rozhodlo o vytvoření nové přílohy k daňovému přiznání k dani z příjmů právnických osob, jež musí být povinnou součástí přiznání od 1. ledna 2015. V této příloze musejí společnosti ve skupině, jejichž hodnota aktiv je vyšší než 40 milionů korun, mají čistý obrat nad 80 mil. Kč a průměrný počet zaměstnanců nad 50, povinně uvádět objemy transakcí se spřízněnými podniky, které byly uskutečněny během zdaňovacího období.

Cílem zavedení této přílohy ze strany české finanční správy je zaměřit se na systematický sběr informací o vnitroskupinových transakcích a posouzení potenciálních rizikových transakcí. To by mělo vést k cílenějšímu výběru firem pro provedení specializované daňové kontroly a nikoliv jen namátkových kontrol jako tomu bylo v minulosti.

„V tomto směru jsou za nejrizikovější považovány subjekty, které nemají zpracovanou dokumentaci převodních cen a vykazují významné objemy vnitroskupinových transakcí ve vztahu k obratu společnosti. Dále pak společnosti, u nichž různé poměrové ukazatele (např. poplatky za služby vs. celkové náklady, licenční poplatky vs. obrat, úrokové náklady/výnosy vs. objem půjček, apod.) přesahují „obvyklé“ hodnoty,“ uvedl Jaroslav Křivánek, partner daňového oddělení Mazars Česká republika.

Přísnější regulaci převodních cen už ve svých daňových systémech nastavily s výjimkou některých států bývalé Jugoslávie už prakticky všechny státy regionu. K novým pravidlům pro převodní ceny přistoupily nedávno také Albánie (2014), Srbsko, Ukrajina, Lotyšsko (2013) a Rusko (2012). Rozdíly panují také v sankcích souvisejících s nežádoucím odlivem kapitálu firem. Zatímco v Polsku jsou manažeři za prohřešky proti zákonům trestně odpovědní, v České republice neexistují pokuty za chybějící dokumentaci k převodním cenám, existují jen za dodatečné úpravy v daňových přiznáních.

Downloads

Share